Autor: Košík.cz

  • Zelená elektřina až k vám domů z elektrárny Platěnice

    Zelená elektřina až k vám domů z elektrárny Platěnice

    Víte, že jedna z nejstarších českých obcí je EKO? Platěnice leží jen pár kilometrů od Pardubic, mají tisíciletou historii a na řece Loučné tam šlape malá vodní elektrárna, kde vzniká 100% zelená elektřina. Provozuje ji sympatická rodina Vrbatových, které dnes navštívíme a zjistíme, jak od nich můžete začít odebírat elektřinu i vy!

    Rodinné dědictví po tatínkovi

    Zdejší mlýn provozoval otec paní Vrbatové už před 100 lety. Bohužel, v 50. letech ho znárodnili a v dalších desetiletích chátral. „Tatínka poslali komunisté do uranových dolů a když se vrátil s podlomeným zdravím, mnoha dalších let se již nedožil. Právě kvůli jeho památce jsme chtěli elektrárnu získat v restituci zpátky a vrátit ji do původního stavu,“ vzpomíná paní Vrbatová. Roku 1990 s manželem prodali byt na pardubickém sídlišti, podali výpověď v práci a přestěhovali se do Platěnic. Velké dobrodružství začalo.

    Tvrdou prací vstříc úspěchu

    Nikdy byste nevěřili, že ještě před 30 lety byla elektrárna doslova ruinou. Vrbatovi zrenovovali nejen ji, ale i přilehlé stavení, vyčistili vodní tok i náhon. „Nikdy jsme nelitovali. Sice máme pořád plné ruce práce, ale jsme tady spokojení,“ říkají bez zaváhání manželé. Neskrývají přitom hrdost na svého syna s vnukem, kteří jim s péčí o elektrárnu pomáhají a jednou budou v jejich stopách pokračovat. 

    Zelená elektřina tu protéká už 100 let

    Zdejší turbína běží už od roku 1921 a její obsluhu a údržbu obstarává Pavel Vrbata, který je profesí strojní inženýr. Právě zde, v srdci vodní elektrárny, převádí generátor mechanickou energii turbíny na energii elektrickou. 
    Do strojovny přichází pan Vrbata každý den brzy ráno a turbínu kontroluje co tři hodiny až do noci. „Řeka nezná pracovní dobu, takže prakticky neustále musím sledovat stav srážek, hladinu vody a podle toho regulovat výkon nastavením lopatek,“ přibližuje práci na elektrárně.

    Voda je živel a nikdy nevíme, co přinese 

    Úcty a pokory k přírodě mají Vrbatovi na rozdávání. Za léta provozu na elektrárně zažili jak tuhé zimy, kdy zamrzají stavidla, tak nepříjemná sucha, ale i velkou vodu. „Nejhorší chvíle přinesly povodně v roce 1997. Voda zaplavila elektrárnu i veškeré její zařízení,“ popisuje Pavel Vrbata a ukazuje na trhliny v betonové podlaze, které tu spoušť dodnes připomínají. V posledních letech ale dělá Vrbatovým vrásky velké sucho. Když je málo vody, elektrárna snižuje výkon a nezřídka se stává, že celý měsíc stojí úplně. 

    O vodní tok pečujeme jako o vlastní dítě 

    Zelená elektřina stojí úsilí a práce na vodní elektrárně obnáší i každodenní péči o tok říčky Loučná, která pramení na Svitavsku. „Čistíme náhon, jez a každý rok vysazujeme nové stromy a keře, které zpevňují břehy“, popisuje Věra Vrbatová. Že se přírodě v okolí elektrárny dobře daří, dokazují kačeny a bažanti, které se s námi občas procházejí po zahradě. „Smutné je, že řeka přináší čím dál více plastového odpadu, skleněných lahví a dalšího nepořádku. Řeku čistíme, co nám síly stačí, ale odpad přitéká pořád,“ posteskne si paní Vrbatová. 

    Přejděte na zelenou elektřinu i vy

    Láska k přírodě, krajině a jejím cyklům se vine celým povídáním jako červená nit. Stojí za odhodláním vyrábět po generace energii, která nezatěžuje životní prostředí. Veškerou elektřinu, kterou Vrbatovi na říčce Loučná vyrobí, dodají společnosti Nano Energies, kteří ji mohou poskytnout každému, kdo chce svou domácnost nebo firmu připojit k energii z přírodních zdrojů.

    Další eko-čtení pro vás

    Hltáte nové způsoby, jak žít ekologicky a šetřit matku přírodu? Mohly by vás zajímat také tyto články:

  • 19. DÍL: STATEK HORNÍ DVORCE

    19. DÍL: STATEK HORNÍ DVORCE

    Dnes jsme navštívili ovčí pionýry. Nebojte, nemluvíme o žádném oddílu plném jehňátek, ale o manželech Dubových, kteří v Česku pomáhali nastartovat trh s ovčím mlékem. Ještě před 20 lety zde nebylo téměř k dostání, ale pak se vše změnilo. Dnes Dubovi obhospodařují statek Horní Dvorce a v tamní výrobně připravují ovčí sýr a další neodolatelné delikatesy.

    Namísto betonu ovčí sýr

    Dubovi vystudovali stavební školu, ale jejich snem byl od počátku chov zvířat. Proto po studiu prodali dům a koupili polorozbořený statek v panenské jihočeské přírodě  parku Podjavořicko. Nyní hospodaří i v  sousedním Palupíně, kde mají vlastní dojírnu a mléko převáží na statek Horní Dvorce do vlastní sýrárny.

    Od masa k mléku

    Původně začínali s  masnými ovcemi a prodávali jehněčí maso. Jezdili na farmářské trhy a učili zákazníky o jeho skvělém kulinářském využití. Po 5 letech se rozhodli nabídku rozšířit o široký výběr mléčných výrobků.  

     Jak to chodí na farmě

    V Jižní Francii si koupili pár ovcí speciálního plemene Lacaune, postavili sýrárnu a začali s  mléčnou výrobou. Ve Francii se také naučili veškeré techniky chovu. Rozhodli se ovečky rozdělit na 3 skupiny, přičemž je připouští postupně. Ve stádu mají dohromady asi 600 dojnic. Na farmě pracuje pouze 10 zaměstnanců včetně zemědělské i potravinářské části. Mimo zpracování mléka ročně odchovají dalších 100 čistokrevných beranů, které dál prodávají především do zahraničí.  

    Nabídka k nakousnutí

    V  mlékárně se specializují na výrobu čerstvých i zralých sýrů, jogurtů a bryndzy. Ty jsou bez zbytečných konzervantů a barviv, s  maximálním podílem lidské práce. Všechny si je můžete prohlédnout a nakoupit na Košík.cz – stačí kliknout zde.

    Všechny výrobky z  farmy Horní Dvorce jsou lahodné a v  nákupu by vám určitě neměl chybět jejich zralý sýr. Nahlédněte s  námi do procesu jeho výroby.  

    Poznejte další farmáře

    Zajímá vás, jak to chodí na dalších mléčných farmách a sýrárnách v Česku? Přečtěte si o naší návštěvě na kozí Farmě Zahrádka nebo ve výrobně sýrů podle italské receptury Latteria di Antonio.

     

     

  • 18. DÍL: FARMA ZAHRÁDKA

    18. DÍL: FARMA ZAHRÁDKA

    Zprvu ani kozu podojit neuměl, a teď jich má na 500 a jeho mléčné výrobky milují v celém Česku. František Pešička hospodaří v  Petrovicích u Sedlčan spolu se svou ženou. Kozí farmu zdědil po rodičích a dnes tam pro vás připravuje sametové dobroty z kozího a kravského mléka, které znáte pod značkou Farma Zahrádka.  

    Od prodeje k výrobě

    Pešičkovým spadla farma do klína v roce 2009 a zprvu pouze prodávali kozí mléko do nedaleké farmy. Ta ale později ukončila provoz a pan Pešička konal. Odkoupil tamní mlékárnu i se stroji a po hlavě se vrhnul do výroby vlastních kozích sýrů a jogurtů. 

    BIO jako priorita

    Vize byla jasná hned od začátku. Veškeré produkty se pyšní značkou BIO, tudíž jsou vyrobeny v ekologickém režimu zemědělství v souladu s přírodou. Na farmě krmí zvířata výhradně BIO stravou. Rodina obdělává vlastní pole, kde je na rozdíl od těch s chemickým postřikem živo. Létají tam motýli, skáčou koníci, zkrátka je tam vidět příroda v celé své kráse.   

    Příběh mléka z Farmy Zahrádka

    Dnes se zaměřují na produkci kozích i kravských výrobků. Kravské mléko odebírají z farmy Sedláček, a to hlavně proto, že koza nedává mléko po celý rok. Nejvíce mléka je na jaře, kdy se rodí kůzlata. Do srpna pak dojivost klesá. Když se kozy začnou tzv. „prskat“ (jsou v říji), přestanou dávat mléko úplně. Znovu od nich farmáři získají mléko až po sto padesáti dnech, kdy se okozlí (porodí). 

    Aby nedošlo k výpadku kozích produktů na prodejnách, tak Farma Zahrádka chová kozy na dvou farmách vzdálených asi deset kilometrů od sebe. Na jedné farmě se kozy připustí dřív, a tím pádem mohou Pešičkovi vyrábět lahodné sýry, jogurty a kefíry po celý rok.  

    Ochutnejte na pár kliků

    Pan Pešička nám dal ochutnat s  tím, že ručí za kvalitu svých výrobků, a my mu musíme dát za pravdu. Proto jsme moc rádi, že je můžeme nabídnout i vám. Pokud máte rádi kozí mléko a poctivou českou práci, rozhodně si Farmu Zahrádka nenechte ujít. 

    Poznejte další farmáře

    Pokud vás zajímá, jak to chodí na dalších českých farmách, navštivte s námi třeba chovatele ovcí na statku Horní Dvorce nebo mistry zralých steaků z ekofarmy Babiny.

  • DOMÁCÍ TIRAMISU: VAŘÍME S DĚTMI PRO DĚTI

    DOMÁCÍ TIRAMISU: VAŘÍME S DĚTMI PRO DĚTI

    Nápadité a nenáročné recepty, které zvládne i prvňáček? Ano – načerpejte inspiraci v našem seriálu Vaříme s dětmi pro děti. Členy našeho klubu Benjamínek budeme odteď pravidelně zásobit kulinářskými tipy, které jsou tak snadné, že je zvládnou i vaši malí raubíři – stačí, když jim trochu pomůžete. Začínáme receptem na domácí tiramisu s ovocem, tak šup do práce – za chvíli můžete mlsat.

    Víte, že členové klubu Benjamínek si užívají také speciální slevy na dětský sortiment (včetně testovaček za 1 Kč), dopravu zdarma a vrácení peněz za každý nákup? Staňte se členem i vy – stačí kliknout zde.

    Přísady na domácí tiramisu

    [column size=one_half position=first ]

    • 3 vejce
    • 500 g sýru mascarpone
    • 3 lžíce krupicového cukru
    • 1 sáček cukru s mandlovou příchutí

    [/column]

    [column size=one_half position=last ]

    • cca 50 ml ovocného sirupu
    • špetka soli
    • maliny, borůvky, jahody
    • cukrářské piškoty

    [/column]

     

    Příprava

    Nejprve oddělte bílky od žloutků. Bílky se špetkou soli potom vyšlehejte v tuhý sníh.

    V jiné míse vyšlehejte žloutky a oba druhy cukrů do husté světlé pěny. Nyní do ní postupně jemně zašlehejte sýr mascarpone. Nakonec do krému lžící vmíchejte bílkový sníh.

    Mísu vyložte vrstvou cukrářských piškotů a pak je lehce pokapejte ovocným sirupem. Na piškoty rozetřete polovinu krému a na něj naskládejte polovinu ovoce – jen ho předtím nezapomeňte umýt.

    Na ovoce naskládejte druhou vrstvu piškotů a pokapejte je znovu lehce sirupem.

    Potřete piškoty druhou polovinou krému a znovu přidejte ovoce. Hotové tiramisu dejte alespoň na 3 hodiny do lednice, aby piškoty změkly.

    Teď už stačí připravit lžíce a pořádně si smlsnout. Domácí tiramisu je rychlejší a více „letní“ alternativou, pokud nechcete péct dort pro děti, ale poslouží i jako skvělá sladká tečka – třeba na závěr rodinné grilovačky.

     

    Máte zájem o další domácí recepty pro děti? Vyzkoušejte třeba naše zdravé přesnídávky od maminky.

  • 16. DÍL: PURO Gelato

    16. DÍL: PURO Gelato

    Léto ve zmrzlinárně jí změnilo život. Paní Ludmila vedla v zahraničí hned několik gastro podniků, ale teprve když v Itálii objevila kouzlo tradiční výroby gelata, našla své sladké životní poslání. Dnes vede v centru Prahy úspěšné provozovny a její značku Puro Gelato si zamilovaly tisíce mlsounů.

    Inspirace Itálií

    Jakmile se Ludmila vrátila z Itálie do Prahy, rozhodla se veškerou energii investovat do tvorby vlastního konceptu. Našla prostor na pražské Výtoni a tvorbu značky pojala jako pracovní terapii. V zimě roku 2014 vymyslela celý koncept a v dubnu roku 2015 otevřela první pobočku. Vůbec si nebyla jistá, zda to zvládne, ale dobře věděla, jakou zmrzlinu chce servírovat. Měla spadeno na pravé gelato – krémové, ne příliš studené, s intenzivní nezapomenutelnou chutí.

    Opravdu PURO Gelato

    PURO znamená v italštině ČISTÝ a tímto slovem se Ludmila opravdu řídí. Její zmrzlina neobsahuje žádná barviva ani přidané chemické látky. Pečlivě vybírá nejlepší ingredience – třeba dodavatele farmářského mléka hledala několik let. Partnerem se nakonec stala farma Krhanice, odkud pravidelně vozí čerstvé mléko. Ovoce a zeleninu se snaží podle sezóny brát lokálně, a tím podpořit české farmáře. Exotické ovoce volí to nejšťavnatější, třeba citrony si vozí ze Sicílie.

    Gelato NENÍ klasická zmrzlina

    Není to však pouze o čistotě ingrediencí, ale také o způsobu, jakým se gelato vyrábí. Porovnávali jste si někdy objem zmrzliny s její váhou? Pokud byste to někdy vyzkoušeli, zjistili byste, že u některých zmrzlin kupujete z velké části vzduch.

    V čem je Puro Gelato jiné? Jejich zmrzlina nemá tak vysoký over-run neboli nášleh. Proto gelato chutná intenzivněji, nepotřebuje žádné zvýrazňovače chutě a je možné ho podávat při vyšší teplotě. Tím nezmrazí chuťové buňky a ty jsou schopny vnímat chuť lépe. 

    Navíc klade důraz na vyvážený poměr tuků, protože ten dodává zmrzlině chuť. Na rozdíl od jiných výrobců zde nepřidávají ztužené tuky, ale smetanu. Jen tak vynikne přirozená chuť mléka a dalších surovin.

    Opravdu kreativní příchutě

    Puro je pro Ludmilu splněným snem a do své práce vkládá velkou energii a vášeň. Ráda si hraje a experimentuje s netradičními příchutěmi – jedna dokonce vznikla úplnou náhodou. Ludmila kdysi nedopatřením objednala namísto ovoce trs bazalky. Přesto se rozhodla to risknout a udělala z ní zmrzlinu, kterou si zákazníci hned zamilovali.

    Zmrzlina? Ne, svačina!

    Pokud jste do teď zmrzlinu považovali za hřích, tak zbystřete. V Itálii se gelato považuje za plnohodnotné jídlo a bez problému s ním v létě nahrazují mléčné výrobky jako např. jogurty. Samozřejmě všechno je o správném množství, ale poctivé gelato z Puro poslouží i jako skvělá svačina nabitá energií.

    Další italské senzace

    Gelato není jediná italská senzace, které se v Česku daří. Navštivte s námi také mistry autentických italských sýrů z Latteria di Antonio nebo proslulého MozzarellArt.

     

  • 15. DÍL: I LOVE HUMMUS, co vy?

    15. DÍL: I LOVE HUMMUS, co vy?

    I přesto, že ho rodiče viděli v advokátní kanceláři, se zakladatel firmy Štěpán Hodač rozhodl vyrábět lahodnou cizrnovou pomazánku. Když začal objíždět obchody, neměl peníze ani na cestu zpět. Dnes jeho firma I LOVE HUMMUS vyrábí ve velkém, ale na kvalitě Štěpán rozhodně neslevil. Naopak letos představil i bio variantu.

    Poprvé se s hummusem  setkal v Ašrámu, kde byl na meditačním semináři, a hned se do něj zamiloval. Po návratu do Čech si dodělal právnickou školu a založil vlastní realitní agenturu. Nic z toho ho však nenaplňovalo.  Když začal vařit hummus pro svoje kamarády, získal ohromnou zpětnou vazbu, která nastartovala jeho podnikání. Recepturu se naučil od nejlepších kuchařů z Jeruzaléma, kde hummus šlehají ručně.

    jak vyrobit hummus

    Na fotce Kamila Lhotáková, Marketing manažerka a spoluvlastník ILH, a Štěpán Hodač, zakladatel a spoluvlastník 

    Vyrobil hummus a neměl na cestu zpět

    Cizrnu začínal vařit u babičky na malém sporáku. Koupil stroj z roku 1984 a sám začal objíždět obchody s ochutnávkou. Pro Štěpána to bylo těžké období. Ráno vyjel se zbožím a večer se musel vrátit s výdělkem. Trvalo mu 3 měsíce, než se z tohoto cyklu dostal. Bylo to nepříjemné, ale sám uznal, že ho to hodně naučilo a zocelilo.

    Aby toho nebylo málo, tak v žebříčku nejzdravějších potravin Štěpán objevil i kimči, pikantní křupavý salát z nakládané fermentované zeleniny. A tak postupně svoji řadu produktů obohatil i o něj, dále zařadil tahini, samahan (léčivou směs bylin a koření určenou k posílení imunitního systému a při nachlazení) a maté, osvěžující čajový nápoj pro povzbuzení.

    Trvanlivost 21 dní a ani jedno éčko

    Štěpán razí jasnou teorii: pokud člověk nechce přidávat konzervanty, které stabilizují chuť a konzistenci, tak je to pouze o kvalitě vstupních surovin. Nastudoval si nejen literaturu o konzervaci a technologii potravin z klasické knihovny. Zabrousil i do vojenských archivů, kde našel spoustu starých zapomenutých postupů z doby před válkou. Ty mu pomohly nabýt vědomosti o tradičních postupech bez chemie. Jiné značky si často pomáhají benzoanem sodným  nebo sorbanem draselným. Ty nejsou pro tělo vůbec vhodné.

    Základem hummusu vyráběného v I Love Hummus ve Všechlapech u Divišova je špičková cizrna – pouze celá zrna, tahini – sezamová pasta z Izraele, kvalitní extra panenský olivový olej ze Španělska, 100% přírodní citrónová šťáva z Itálie, mořská sůl a koření. Klasický hummus ještě obohatili třemi příchutěmi, rajčata, olivy a zkaramelizovaná cibulka, která je osobně mým favoritem.

    Recept na nejlepší hummus? Kvalitní cizrna

    Výrobky I LOVE HUMMUS mají jemnou, plnou chuť. Poděkovat za to můžeme zejména kvalitní cizrně a jejímu pečlivému výběru. Jelikož je tato plodina chuťově nestálá, je třeba ji svědomitě třídit a ochutnávat, aby se k vám na stůl dostala v té nejlepší možné podobě.

    Na rozdíl od ostatních výrobců zvolil Štěpán komplikovanější cestu, která je ale pro lidské tělo mnohem přínosnější. Používá totiž cizrnu celou, včetně slupky, která je plná důležitých živin a minerálů. Ostatní značky se většinou spokojí s takzvaným splitem, rozdrcenými zrny, která jsou sice levnější, ale zároveň chudší o cenné složky.

    Hummus nabitý živinami

    Hummus si můžete dopřát namazaný na křupavý plátek chleba nebo jako dip pro různé typy brambůrků či zeleninových špalíčků. Pokud různé příchutě hummusu rozdělíte do mističek na večírku, vězte, že se po nich jen zapráší, a přitom vaši hostům ještě prospějete. Věděli jste, že z něj můžete vytvořit krémovou omáčku nebo s ním zahušťovat? Hummus má totiž solidní obsah bílkovin a díky sezamové pastě i vápníku. Zařazením výrobků I LOVE HUMMUS do svého jídelníčku objevíte nové chuťové možnosti luštěnin, dopřejete svému tělu tolik potřebné živiny, a ještě si bez výčitek pochutnáte.

    ilovehummus

    hummus

    zkaramelizovala cibulka

    ciizrnový hummus

    výroba hummusu

  • 3 druhy rýže z Itálie (nejen) na dokonalé risotto

    3 druhy rýže z Itálie (nejen) na dokonalé risotto

    Když se řekne italská rýže, většina z nás si představí tu kulatozrnnou, ze které se připravuje originální risotto, tolik nepodobné tomu z českých závodních jídelen. Jenže Apeninský poloostrov skýtá mnohem větší výběr. Pojďme se spolu podívat na 3 nejproslulejší druhy rýže a zjistit, k čemu se používají.

    Itálie = rýžový ráj Evropy

    Ačkoli v množství sklizené rýže se Itálie nemůže poměřovat s asijskými pěstiteli, v Evropě je se svými 1,5 miliony tun jasnou jedničkou – pochází odsud přibližně polovina evropské produkce rýže. Domácí i zahraniční zákazníky však jednoznačně oslovuje kvalitou a také produkcí odrůd, bez kterých se neobejdete při přípravě tradičních italských specialit.

    Typickou ukázkou je třeba rýže arborio nebo carnaroli. Italská rýže se pěstuje většinou na severu, v oblasti Pádské nížiny, ale díky kanálům se jí daří i v sousedním Piemontu. Počátky pěstování rýže se datují do 15. století a přibližně o sto let později spatřilo světlo světa první risotto. Prý se tak stalo náhodou, když italskému dělníkovi spadlo do vařené rýže trochu šafránu, který se používal na barvení oken Milánského dómu.

    DRUHY ITALSKÉ RÝŽE  

    Připravit výborné risotto není až taková věda, zejména pokud máte k dispozici správný druh rýže. Totéž samozřejmě platí i o dalších rýžových pokrmech, ať už je to polévka, dezert nebo třeba lahodné smažené kuličky arancini. Pojďme si představit si 3 nejznámější druhy rýže pěstované v Itálii.

    20160302-risotto-milanese-vicky-wasik-1

    CARNAROLI 

    Vyhlášená kulatozrnná rýže s vysokým obsahem škrobu, kterou hojně využívají ti nejlepší šéfkuchaři. Je totiž ideální na přípravu tradičního italského risotta. Výsledný pokrm je krásně krémovitý a jemný.

    Carnaroli má delší a větší zrnka než jiné běžné bílé odrůdy z Itálie (například arborio). Pěstuje se na severozápadě Itálie, v Piemontu a Lombardii. Protože se jedná o odrůdu, která má menší výnosy na obdělanou plochu, je tato rýže poněkud dražší. Říká se jí také „král rýže“ nebo „kaviár mezi rýžemi“, a to právě pro její vynikající kvalitu a vzácnost. 

    Nezanedbatelnou výhodou rýže carnaroli je také to, že ji prakticky nemůžete nechtěně rozvařit. Proto ji určitě uvítají i méně zkušení kuchaři a kuchařky. 

    Pokud si chcete vaření s rýží carnaroli vyzkoušet, můžete si ji hned teď objednat zde.

    ARBORIO 

    Jedná se pravděpodobně o nejpoužívanější a nejznámější druh italské rýže. Je menší a kulatější než třeba carnaroli a název jí dalo město Arborio, které se nachází v Pádské nížině, kde se tato rýže pěstuje. Obsahuje velké množství škrobu a absorbuje hodně tekutiny, takže je vhodná pro přípravu legendárního risotta nebo rýžových pudinků. Stejně jako carnaroli i arborio se připravuje takzvaně na skus, což znamená, že při skousnutí cítíte mezi zuby tvrdší jádro. 

    Rýži arborio si můžete objednat zde.

    VIALONE NANO 

    Tato rýže doplňuje trojici odrůd vhodných pro přípravu risotta. Nejoblíbenější je zejména v oblasti Veneto, kde bývá pro zdejší vyhlášené kuchaře zpravidla první volbou. Rýži, které se také říká „trpaslík Vialone“, dávají přednost nejen proto, že obsahuje hodně škrobu, ale také z toho důvodu, že dobře vstřebává chuť a vůni koření či vývaru. Používá se zejména pro přípravu risotta z mořských plodů, které patří k oblíbeným pokrmům v oblasti Veneto.

    shutterstock_332942066

    Více o italské kuchyni

    Zachutnala vám italská rýže a chcete ochutnat další tradiční ingredience z Apenin? Mohly by vás zajímat tyto články:

  • Velikonoce v barvách přírody

    Velikonoce v barvách přírody

    Malovaná vajíčka k Velikonocům patří, i když letos bude koledníků po málu. Naštěstí na barvení není nic složitého a zvládne ho každý – ani k  tomu nemusíme nakupovat kdovíjakou speciální výbavu. Vystačíme si s  obyčejnými kuchyňskými potřebami a s několika přírodními ingrediencemi, ze kterých vykouzlíme spoustu barev! 

    Co si připravit?

    Abychom se do toho mohli pustit, potřebujeme nejen barvivo a vodu, ale také ocet. Kyselost je při barvení klíčová, proto ke každému šálku vody musíme přidat alespoň půl šálku octa. Všechno stačí smíchat dohromady a už máme naši spolehlivou barvící směs. Vajíčka musíme pořádně očistit a odmastit, jinak se na nich barva neudrží. Také z  nich odstraníme případné značky.

    Kouzlo je v barvičkách

    Takže jaké barvivo zvolit? Na bledě modrá vejce je ideální červené zelí. Stačí ho nastrouhat do nálevu a získáme vejce barvy vodní hladiny. Sytě modrá vejce nám zas zajistí vyvařené borůvky. Tmavě žluté barvy dosáhneme s  oloupanými slupkami ze žluté cibule – jen ji nenechte v  nálevu moc dlouho, jinak skončíte s  hnědými vajíčky. Pro světle žluté skořápky nasypte do nálevu několik lžic kurkumy, pro světle zelené zas přidejte listy špenátu. Konečně, červená vajíčka získáte s červenou řepou nakrájenou na kostičky.

    velikonoce

    Odstín je na vás

    Také sytost barvy můžeme ovlivnit. Pokud chceme tmavší odstíny, vaříme vajíčko spolu s  barvící směsí alespoň 25 minut. Pokud máme raději světlejší barvy, uvaříme vajíčka a barvící směs zvlášť. Natvrdo uvařená vejce pak přidáme do vychlazené lázně a necháme je nějakou dobu nasávat barvivo. Obecně platí, že čím déle vajíčka v  lázni budou, tím tmavší bude jejich barva. Tak jako tak je klíčové, aby vajíčka byla celá ponořená pod vodou. Navíc se vyplatí je v  průběhu barvení několikrát otočit, aby se skořápka obarvila rovnoměrně.

    Každá hospodyňka ale ví, že tohle byla jen hrstka možností. Vajíčka lze barvit na tisíc způsobů tisícem různých ingrediencí. Jak to doma děláte vy? Neváhejte se s námi podělit v  komentářích! 🙂

  • Velikonoce a tradiční jídla

    Velikonoce a tradiční jídla

    Velikonoce jsou spojeny s obdobím lidových tradic a s vítáním jara. Jejich přesné datum se každý rok mění v závislosti na datu prvního úplňku po jarní rovnodennosti.

    Vajíčka, mazanec, beránek a jehněčí neodmyslitelně patří k Velikonočním svátků. Tradičních jídel je však více, a proto si je v dnešním článku připomeneme den po dni.

    Škaredá středa je známá také jako sazometná či svatá středa. Tradičně se připravovaly různé placky nebo bramboráky, které se při smažení a opékání záměrně potrhaly, aby vznikly trhance.

    Večer se pekly jidášky – sladké pečivo zamotané do smyčky. Kdo si je ve čtvrtek před východem slunce dá s medem, upevní prý své zdraví.

    Zelený čtvrtek získal své přízvisko úplným omylem. Název vznikl zkomolením původního německého „Greinen Donnerstag“, což znamená „Lkavý čtvrtek“, na Grüner Donnerstag“, tedy „Zelený čtvrtek“.

    Dříve bývalo tradicí jíst především zelené pokrmy, jako je zelí, špenát a hrách. V tento den se také radilo hospodářům zasít len a hrách, protože co bylo o Zeleném čtvrtku zaseté, dobře prospívalo.

    Šumajstr – zapečené vařené fazole a kroupy ochucené česnekem, majoránkou a osmaženou cibulí

    Pučálka – vyklíčený hrách prudce opečený na rozpáleném másle se solí a pepřem, nasladko pak s medem a skořicí

    Velký pátek býval obvykle postní a nekonzumovalo se žádné maso. Někteří tuto tradici nedodržovali tak přísně a jedli pokrmy z ryb. Když si nemohli rybí maso dovolit, pekli místo něj bramborové těsto ve formě, která měla podobu ryby.

    Připravovala se také hustá polévka z kysaného zelí a brambor, špenát, hrách, jáhly, čočka nebo sladké knedlíky se sušeným ovocem – prostá jídla ze surovin, které byly dostupné v každé domácnosti.

    Bílá sobota byl čas bohatší hostiny. Pekly se mazance, bochánky a věnce. Oproti dnešní době se však nesladily cukrem, ale používala se sladká smetana a mazanec se plnil tvarohem a namáčel se do vína.

    K obědu se podávala polévka z čerstvých bylinek a jako hlavní chod nádivka a klobásky. Tradičním pečivem jsou tzv. podplemenice – placky z žitné mouky, jež se před pečením sypou solí a kmínem.

    Velikonoční nádivka – nebo také hlavička, sekanice, sekanina a velikonoční snítek. Uvnitř nesmí chybět vajíčka a čerstvá nať z petrželky nebo výhonky mladých kopřiv. Do nádivky se přidává třeba nasekané libové maso nebo další přísady podle toho, co máte rádi.

    Boží hod velikonoční býval dnem pravého hodování – pekly se klasické buchty z kynutého těsta. Tradiční hostina vždy začínala masovým vývarem a poté se podávalo opečené maso – jehněčí, telecí či kůzlečí. Na slavnostním stole nesměl chybět beránek ze sladkého těsta. Opravdové jehněčí si mohl dovolit jen málokdo, v některých rodinách se proto na Velikonoce dokonce pekla holoubata.

    Velikonoční pondělí je tradičně ve znamení vajíček. Vejce mají symbolizovat plodnost a dříve se jim přisuzovala magická moc. Připravují se smažená, různě plněná, dělají se z nich pomazánky a přidávají se do omáček.

    Ať už se rozhodnete pro tradiční jídla nebo ty z kuchyně našich babiček, přejeme vám krásné Velikonoce prožité s blízkými a plné dobrot na vašem stole!

  • Jak zaplést velikonoční mazanec

    Jak zaplést velikonoční mazanec

    Nevíte si rady s velikonočním mazancem? Foodbloggerka Svatava, známá jako Coolinářka,  pro vás připravila přehledný recept a návod, jak ho správně zaplést, aniž byste se zamotali. 🙂

    Ingredience 

    [column size=one_half position=first ]

    • 250 g hladké mouky (Koupit)
    • 250 g polohrubé mouky (Koupit)
    • 150 g másla (Koupit)
    • 3 žloutky (Koupit)
    • 100 g cukru krupice (Koupit)
    • 2 hrsti mandlových plátků (Koupit)
    • špetka soli 

    [/column] [column size=one_half position=last]

    [/column]

    Postup

    Nejprve si v misce rozdrobte droždí, posypte ho trochou cukru a zalijte asi 50 ml vlažného mléka. Nechte vzejít kvásek, bude to trvat asi 10 – 15 minut.

    Hrozinky zalijte rumem a nechte nabobtnat.

    Oddělte žloutky od bílků, žloutky dejte do misky a rozšlehejte je se zbytkem mléka.

    Ve velké míse smíchejte obě mouky, cukr, sůl, vanilkový cukr a citronovou kůru. Přidejte kvásek a žloutky s mlékem a nakrájené změklé máslo. Hnětením zadělejte těsto, buď ručně, nebo v robotu hnětacím hákem. Hněďte do té doby, dokud se vám těsto přestane lepit na mísu. Ke konci přidejte hrozinky, asi lžíci rumu a ⅔ mandlí.

    Připravené těsto v míse zakryjte utěrkou a dejte na teplé místo na cca 3 hodiny kynout.

    dsc08593bPo této době těsto opatrně přendejte na vál nebo silikonovou podložku a rozdělte ho na 4 díly. dsc08596b

    Z každého dílu vytvarujte asi 30 cm pramen. Připravte si je na zapletení, tak jak vidíte na obrázku.

    dsc08606b

    Nyní každý pramen přeložte přes vedlejší pramen po směru hodinových ručiček.

    dsc08608bTeď úplně stejně, jen proti směru hodinových ručiček. dsc08613b

    Vyčnívající pramenu buď znovu zapleteme, nebo vyčnívající kousky zastrčte pod mazanec.

    dsc08619b

    Zapletený mazanec přendejte na plech s pečícím papírem a nechte ještě 20 minut kynout.

    Troubu předehřejte na 160 stupňů. Před pečením povrch pomašlujte rozšlehaným vejcem a posypte látky mandlí. Vykynutý mazanec dejte péct asi na 45 minut. Zdali je hotový, vyzkoušejte špejlí.

    Po upečení ho nechte zcela zchladnout na drátěné mřížce.

    dsc08677b