Autor: Košík.cz

  • 11. DÍL: EKOFARMA BABINY

    11. DÍL: EKOFARMA BABINY

    Nebudeme lhát – ekofarma Babiny nás mimořádně chytla za srdíčko. Věděli jsme, že má dobrou pověst a že zdejší zralé hovězí steaky jsou téměř legendární. Ale lidský přístup místních farmářů ke zvířatům nás i tak překvapil. Pojďte s námi zjistit, jak funguje ekologický chov v malebné přírodě CHKO České středohoří, kde si zvířat opravdu váží.

    Farmaření se věnují přes 30 let

    Současná ekofarma Babiny má kořeny v roce 1987. Tehdy zde byl ještě státní statek, ale malebná příroda a vidina klidného života nedaly spát paní Horové – současné majitelce. Již o tři roky později získala statek do vlastnictví a v roce 1991  tu vybudovala s rodinou a úžasnou partou zaměstnanců unikátní farmu.

    Začínali hospodařením na 70 hektarech a chovem červenostrakatých mléčných krav, ovcí plemene Suffolk a Merino, koz a koní, převážně huculského plemene a českého teplokrevníka.

    Dnes hospodaří na více než 1000 ha půdy a 30 ha ovocných sadů. Chovají asi 400 ks hovězího dobytka. Býci jsou především plemene Limousin, Aberdeen Angus, Masný simentál, České strakaté, a krávy jsou z 80 % plemene masného a z 20 % mléčného. Díky tomu skvěle vyživí telata mlékem. Na farmě najdete také koně, se kterými zde provozují agroturistiku.

    Tajemství kvalitního masa

    Ekofarma Babiny je proslulá svým zralým hovězím bio masem. Ocení ho nejen gurmáni, ale všichni, kteří milují dobrý steak. Při zpracování se totiž nepoužívají žádné náhražky, konzervanty ani barviva, ale to je jen polovina tajemství. Přístup zdejších farmářů je unikátní nejen při výrobě, ale i při chovu zvířat a jejich porážce.

    Důstojný život skotu

    Místní zvířata se denně pasou na loukách, v zimě jsou na venkovních zimovištích. Zkrátka téměř celý život tráví na pastvě. Farmáři se zkrátka rozhodli, že jim zajistí dobrý život i důstojný odchod.

    Roku 2017 se jim podařilo vybudovat vlastní porážku tzv. “biojatka”. Týdně tam porazí cca dva býky a jednu krávu. Od konvenčních jatek se liší především v přístupu k samotné smrti zvířete. Zvířata zde nestojí v dlouhém zástupu čekající na smrt. Cesta k porážce je dlouhá asi 10 metrů a vše probíhá velmi rychle. Moderní technologie jim dovolují porážet s maximální šetrností, a to jak k samotnému zvířeti, tak i k masu.

    Jak zrají nejlepší steaky

    Každý kousek hovězího se vyvěsí ve čtvrtích a prochází nejprve suchým zráním (stařením), které trvá minimálně 14 dní. Pak ještě dozrává ve vakuu (tzv. na mokro) i během přepravy. Zráním se zvyšuje vaznost svaloviny a maso nabývá měkčí a křehčí konzistence. Vyzrálé maso má typickou vůni, chuť, vzhled a předpoklady pro co nejlepší kulinářské využití. Zrání masa je složitý biologický proces, který vyžaduje přísné hygienické a teplotní podmínky, které mají na ekofarmě Babiny v malíku.

    Ruční práce je základ

    Z chlaďáku jsme se přesunuli přímo do bourárny. Zde pracují 4 zaměstnanci – 2 řezníci a 2 pracovnice, které maso porcují a následně vakuují. Vše ručně. Kromě klasických steaků zpracovávají i maso na guláš, melou maso na přípravu tataráku se 4 % tuku a tučnější maso s 20 % tuku jde na burgery. Vyrábí i klobásy, sušené hovězí plátky se solí nebo s česnekem, vaří silné hovězí vývary, hovězí ve vlastní šťávě z harf a morkových kostí, hovězí guláš a dršťkovou polévku. Díky vlastním sadům a nové moštárně a konzervárně připravují také mošty, sušené ovoce a kompoty.

    Romantická krajina s pasoucími se býky

    Nakonec jsme se šli projít po vesnici Babiny. Paní Radičové vyprávěla o farmě a my zatím nasávali krásy okolní spanilé krajiny a hledali stádo. Protože se zvířata pasou na rozlehlých loukách, tak jsme museli vyjít na kopec, kde jsme nakonec našli několik desítek statných býků.Dnes jsme se na vlastní oči přesvědčili, že zde zvířata žijí v perfektních podmínkách a dostává se jim lásky a péče, která nemá obdoby. Paní majitelce a zdejším farmářům za to patří velké uznání a mají naši plnou podporu. Pokud vás příběh Babin také zaujal, nenechte si ujít širokou nabídku jejich masa a ugrilujte si šťavnatý steak, burger nebo se posilněte polévkou ze silného hovězího vývaru. 

    Další čtení pro milovníky steaků

  • 10. DÍL: PETITE FRANCE

    10. DÍL: PETITE FRANCE

    V dnešním dílu vás zavedeme do tradiční francouzské pekárny Petite France v pražských Lahovicích. Ve Francii se pan  majitel Ivanco zamiloval do pekařského řemesla a tuto tradici se snaží předávat dál svým pečivem. Pečivo zde pečou od roku 2011 pod vedením šéfpekaře Daniela Jiráka – legendy mezi pekaři, který se učil přímo ve Francii od mistrů v oblasti Alsaska. Pečivo pečou bez polotovarů z české mouky, másla a vajíček každý den přes noc tak, aby se dostalo čerstvé k zákazníkům hned brzy ráno.

    Toasťák s dvěma kostkami másla

    Opravdu jedinečným produktem je jejich kilový toastový chléb s obsahem více než 28 % másla. To mu dodává jedinečnou jemnost a trvanlivost. Receptura je jejich velkou chloubou, protože  klasické máslo obsahuje hodně vody. Tady ho do těsta přidávají až nakonec.

    Chléb co vydrží až 10 dní

    Dalším bestsellerem jsou chleby. Bezkonkurenční je chléb Petite France a hned za ním samozřejmě chléb kváskový, žitný s ořechy, dýňový a žitný inspirovaný dánským chlebem, který obsahuje 90 % žita. Chleby jsou velmi trvanlivé především díky kvásku, který si šéfpekař pěstuje už dvacet let a který je základem dobrého chleba. 

    Dobré pečivo chce čas

    Samozřejmě klíčový je také čas, protože u klasického pečiva se přidává několikanásobné množství droždí, které sice zvyšuje objem pečiva, ale na úkor jeho kvality. Správný chleba chce čas, každý výrobek tak zabere až 3 hodiny. Od kynutí v ošatkách, až po výsledné pečení.

    Od chleba jsme se přesunuli k máslovému croissantu. Základem je opět hodně másla, které croissantům dodává vynikající chuť a křupavost. Oproti běžným croissantům s 8 % másla, je u těch z Petit France 12 %. Nesmíme opomenout úžasnou ruční práci zkušených pekařů. 

    Základem jsou samozřejmě francouzské bagety. U těch příprava začíná mísením mouky a vody,  to se nechá odstát, aby se začal uvolňovat lepek. Poté se přidá kvas ze soli a droždí. Nechá se 40 minut odstát, dá se do boxu na 24 hodin a poté péct. To podchlazení je velmi důležité, protože každá mouka obsahuje sacharidy. Když se sacharid podchladí a pak pečivo vyděláte, otočíte a dáte do pece, tak při 250 stupních sacharid zkrystalizuje a zatáhne se kůrka na povrchu a bageta vydrží déle. 

    Pečivo pro všechny

    V pekárně myslí i na ty, co upřednostňují zdravější verzi chleba. Je to semínkový chléb Fit bread s vysokým podílem namíchaných slunečnicových, dýňových a lněných semínek s přídavkem ovesných vloček, sóji a medu. Na výrobu toho chleba si zde vyrobili speciální formu, jelikož je jeho příprava velmi náročná a pohromadě drží až po upečení. Zachovává si však skvělý tvar, nasládlou chuť a obsahuje omega-3 mastné kyseliny a vlákninu, která je důležitá pro trávení. 

    Otázka na závěr

    Jak se líší vaše bagety od těch ostatních? 

    My nedáváme do baget tuk a droždí používáme o dost méně, což prodlouží trvanlivost bagety. Pomalým kynutím se také uvolňuje oxid a taky dost záleží na kvásku. Když si založíte kvásek z kyseliny mléčný, tak je ta chuť úplně jiná.  

    Děkujeme za rozhovor. 

  • 9.DÍL: ANGUS SPECIÁL

    9.DÍL: ANGUS SPECIÁL

    V jednom z minulých dílů jsme vám přinesli reportáž od řezníka Martina Kloudy a jeho značky Maso Klouda. Tentokrát jsme se za panem Kloudou vydali kvůli našemu společnému projektu – připravili jsme si pro vás totiž maso z býka plemene Český Angus.

    Býka jsme vybrali na lokální farmě u Znojemska a žádný kus masa nepřišel nazmar, což je ostatně filosofií firmy Klouda. Získali jsme z něj 10 druhů steaků a zbytek jsme použili na šťavnaté burgery.

    Řeznictví Maso Klouda v čele s panem Martinem a jeho skvělým týmem má mnohaletou praxi, což poznáte na první ochutnání. Zaručují prvotřídně zpracované, šťavnaté a křehké maso.

    Původ masa

    Angus je speciální irské masné plemeno vyšlechtěné pro fantastické steaky nejvyšší kvality. Náš poražený býk žil 18 měsíců. Část života strávil na pastvě a poté v intenzivním výkrmu, což je velmi důležité pro výslednou chuť masa. Tuk je nositelem chuti a u těchto steaků můžeme vidět nejen krásné obalení tukem, ale hlavně prorostlé mramorování.

    Díky vyvážené stravě býka a šetrným podmínkám, ve kterých rostl a byl poražen, vám můžeme garantovat jeho původ a kvalitu.

    Staření masa

    Bez náležitého zrání zůstane maso na steaky tuhé a i po grilování si víc než lahodnou chuť užijete spíš jen dlouhé žvýkání. Suché zrání neboli staření steakových partií, během něhož maso několik týdnů odpočívá ve speciálních podmínkách, je pro chuť klíčové. Stařené maso je křehčí, měkčí a má intenzivní chuť. Zrání je složitý proces, ale výsledek stojí za to.

    Cílem zrání masa je navrácení jeho původní křehkosti a uvolnění stažených svalů po porážce. Zrání je chemický proces, při které se uvolňuje kyselina mléčná a enzymy způsobují, že svalová vlákna křehnou a měknou. Při zrání je nutné dodržet přísné hygienické podmínky, nízkou teplotu, vysoké proudění vzduchu a relativní vlhkost.

    Byť se během zrání odpařuje vlhkost, nemusíte se obávat, že by se maso vysušilo. Steak je naopak mnohem šťavnatější, a to i při tepelné úpravě, protože staření podporuje schopnost masa udržet šťávu.

    U Anguse jsme použili suchý způsob zrání. To znamená, že část poraženého býka jsme vyvěsili v chladícím boxu na 30 a 45 dní. Maso však můžete nechat zrát i 120 dní. Čím delší čas, tím stoupá jeho kvalita i cena. Maso zůstává uložené v regálech ve zrárně nebo visí na hácích.

    Bourání

    Po zrání přichází na řadu bourání. Jednotlivé čtvrtiny býka se dělí na steakové partie. Z hřbetu připravíme steaky, z kýty zas díky tukovému krytí nameleme burgery. Burgery jsou opravdu dolaďené tak, aby poměr tuku a svaloviny odpovídal skvělé chuti, a jsou pomleté na hrubost číslo 6. Při kousnutí tak ucítíte nejenom šťávu, ale i pořádné maso.

    Máme z této spolupráce s panem Kloudou velkou radost a jsme rádi, že vám, našim zákazníkům, můžeme přinášet to nejlepší maso (nejen) na váš gril.

  • 8. DÍL: PIVOVAR BIZON

    8. DÍL: PIVOVAR BIZON

    S dalším dílem jsme se vydali do Čižic ležících 12 kilometrů jižně od Plzně. Dnes si budeme povídat o pivu a to s Michaelem Benešem, synem zakladatele minipivovaru. Pivovar vznikl v roce 2011. Název získal díky výčepnímu, který měl přezdívku Bizon a byl tváří restaurace. Bizon byl dobrým kamarádem rodiny Benešů, ale bohužel kvůli vysoké cukrovce nemohl dál vykonávat povolání výčepního a tak mu vybudovali pivovar, aby pivo vařil. 

    Od malé varny až do Paříže

    Pivo zde začínali vařit v 115litrové varně, poté, v roce 2014, zvětšili objem na 400 litrů a teď vaří ve  varně s objemem 2 000 litrů. Do budoucna plánují expanzi. Celý pivovar vyprojektoval pan Beneš starší. Rodinný podnik vybudovali bez půjček a bez dotací. Tanky na pivo koupili z druhé ruky a postupně pivovar každým rokem rozšiřují. 

    Pivu zde dozoruje hlavní sládková, paní Helena Čermáková, a pomocný sládek. Denně uvaří okolo 1 tisíce litrů, což je asi 20 sudů.

    Díky tomu, že jejich pivo „Karolína Světlá“ vyhrálo významné ocenění regionální potraviny Plzeňského kraje, se dostali např. na konferenci do Paříže, kde přednášeli o českém řemeslném pivu. 

    Po Koledníkovi přichází Grilmaster

    S pivovarem Bizon jsme o Velikonocích vydali speciální edici piva Koledník. Edice měla obrovský úspěch a byla prakticky ihned vyprodána. Proto jsme se rozhodli na léto připravit další speciál – Grilmastera! Právě na vaření Grilmastera jsme se jeli podívat.

    Hurá na Grilmastera

    Pivo se vaří ve varně. Celý proces začíná mísením vody se sladem. Směs se postupně zahřívá až na 100 stupňů. V tu chvíli začíná chmelovar, který trvá hodinu, nebo 90 minut, a má tři fáze. První chmelení na hořkost, další na hořkost a aroma a poslední na aroma a chuť po chmelu. Jakmile se pivo dovaří, tak má 100 stupňů. Potom se oddělí od mláta – sladu. To se ručně vyndá z filtru a poté se dál zužitkuje pro krmení zvířat.

    Uvařené pivo dále proudí trubkami až k deskovému chladiči. V trubkách tak proti sobě jde voda a pivo, až se pivo ochladí na zákvasnou teplotu, což je u ležáku kolem 10 stupňů a u svrchně kvašených piv je to 18 stupňů. Jakmile je pivo zchlazené, tak se přečerpá do spilky. 

    Pivo má svůj čas

    Když se pivo uvaří, tak se do něj přidají kvasnice. Tím pádem cukry v pivě začnou kvasit a začnou se přeměňovat na alkohol. Až se pivo nakvasí, putuje do tanků, kde leží 20-30 dní a chutě piva se zakulacují. 

    Jaký bude Grilmaster?

    Grilmaster není typický ležák. SESSION APA je chmelová exploze chutí. Osvěžující a krásně pitelná jedenáctka stvořená pro párování s jídlem při letní grilovačce. Vyniká úžasnou citrusovou a tropickou chutí, proto se skvěle hodí ke grilovaným jídlům, hlavně burgerům. Na jeho přípravu byli použity tři druhy amerických chmelů Amarillo, Chinook a Mosaic. 

    3 otázky na pana Beneše

    Co vlastně značí stupňovitost u piva? 

    To značí poměr toho, jak moc je v pivu sladu versus vody. Čím více je tam sladu, tím víc je pivo hutnější. Takže u příkladu “jedenáctky” to znamená, že pivo obsahuje 11 % zbytkového cukru. Označování na stupně je vlastně špatně, správně by to měly být procenta, které značí zbytkový cukr. Ve světě označení stupňů vůbec nepoužívají, v tom jsme výjimka. 

    Čím se vaše pivo liší od klasického piva z velkých pivovaru? 

    Tím, že jsme malý pivovar, tak si můžeme dovolit vařit více druhů piv. Ve stálé nabídce máme 15 druhů piv a k tomu vaříme speciály. Naše pivo je nepasterované a nefiltrované, tím pádem v pivu zůstávají důležité vitaminy např. Vitamin B. Pivo má navíc plnější chuť. 

    Velké pivovary kupříkladu uvaří sedmnáctku a pak ji naředí na desítku. My to vaříme původní metodou a pivo necháváme kvasit v otevřených spilkách. Ctíme tradici vaření piva tak, jak se dřív pivo vařilo. Dává mu čas a proces nezrychlujeme, jako je tomu v moderních pivovarech. 

    Jak vnímáte konkurenci? 

    My asi úplně konkurenci nemáme, protože ostatní pivovary sem přilákají lidi, kteří si pivovary objedou na kole. Fenomén pivovarnictví nám pomáhá v tom, že se o tom mluví a je o to zájem. Čím víc minipivovarů je, tím je to lepší. Předválečný stav byl 900 pivovarů v Česku a teď je jich asi 500, takže pořád ty pivovary mohou vznikat. Velké pivovary ovládají 97 % trhu, ale i přesto ten trend roste a lidi zajímá kvalitní řemeslné pivo. 

  • 7. DÍL: PEKÁRNA KABÁT

    7. DÍL: PEKÁRNA KABÁT

    Je krátce po šesté ráno a my se nacházíme na dílně pekárny Kabát, kde to nádherně voní čerstvým pečivem. Povídáme si s vedoucím provozu a vedoucím obchodu panem Hájkem, zatímco kolem nás kmitá několik desítek pilných pekařů. Mottem majitele pana Kabáta je: ,,Vyrábím to, co mi chutná a vyrábím to z toho, co vím, že je dobré. Nechci do ničeho dávat chemii, kterou bych já sám nejedl.“ Pekárna funguje od roku 1992 a svoje zákazníky si rozhodně našla.

    Kouzlem úspěchů a skvělé chuti jsou vybrané suroviny

    Vše začíná samotných těstem z kvalitní české mouky a pokračuje náplněmi z tvarohu, máku, povidel, mraženého i čerstvého ovoce. Pečivo z pekárny Kabát neobsahuje žádné náhražky, ovoce v náplních je pečlivě vybíráno a stejně tak např. mák pochází z českých polí, nikoliv z Indie, Austrálie apod. odkud se standardně dováží nepotravinářský technický mák. Než se zařadí do nabídky nový výrobek, testují jej i samotní zaměstnanci. Celý proces může trvat i dva měsíce od prvotního nápadu. Ladí se každé detaily, které potom dělají celek.

    Moravské koláče nemají konkurenci

    My jsme se podívali na výrobu tradičných moravských koláčů. Jistě je znáte, protože tyto koláče s plněnými okraji tvarohem nemají konkurenci. Moravské koláče jsou neprodávanějším výrobkem ze sladkého pečiva. Denně zde vyrobí 5-6 tisíc kusů pečiva.

    Pojďme se podívat na samotnou výrobu koláčů! 

    Celý proces výroby začíná u mísírny, kde se vypracuje těsto, které se poté přemístí na stůl. Tam se z něj vypracují bochany. Dělící stroje pak jednotlivé bochany rozdělí na 30 kusů. Z každého kusu udělají placku, tu naplní tvarohem, zabalí a pak přemístí do kynárny. 

    Každá pec má jednotlivou kynárnu, kde pečivo kyne za správné teploty a vlhkosti. Pokud je potřeba pečivo nějak dohotovit, tak se na vedlejších stolech např. posype mákem, semínky či solí a poté jde do pece. Pece jsou rotační. Vozík s nakynutým pečivem se dá dovnitř, zmáčkne se program a důležité je prvotní zapaření. To způsobí hezký objem výsledného výrobku. U sladkého se pečivo nepaří, ale koláče se pomašlují rozmíchaným vajíčkem.

    Nadýchané koblihy

    Pokud dáváte přednost smaženým koblihům před koláči, tak ty od Kabáta si určitě dejte. Díky časté výměně oleje ve fritéze jsou koblížky krásně nadýchané a nejsou nasáklé olejem. I u náplně koblih projde marmeláda vždy přísnými kritérii. Marmeláda musí mít správnou konzistenci a chuť. Vyhýbají se tak marmeládám přibarvovaným a naředěným s vysokým obsahem cukru.

    Pekařina je tvrdá dřina

    Ruční práce je pro výrobu v tuto chvíli nejnáročnější. Není lehké najít kvalifikované lidi. Pekařina je jedno z nejnáročnějším zaměstnání a pro pekárnu je důležité si dobré zaměstnance udržet. Na dílně pracuje asi 70 % žen.

    Všem zaměstnancům patří velký obdiv, jak krásně šíří toto vytrácející se řemeslo a tradici dál! Na pekárně panovala opravdu skvělá atmosféra a bylo vidět, že všechny to i přes vedro a náročnost baví. Moc děkujeme panu Hájkovi i panu Krátkému za jejich čas a milé setkání.

  • 6. DÍL: JAHODY KUNRATICE

    6. DÍL: JAHODY KUNRATICE

    S panem Jakoubkem jsme se sešli přímo u jahodových polí v Kunraticích. Jeho rodina má momentálně osazeno 11 hektarů půdy – pěstují zde už od roku 1959, kdy tu Václav Jakoubek starší zasadil první velkoplodý jahodník. Jeho tradice se od té doby dědí z generace na generaci. Popovídali jsme si o ní s jedním z bratrů Jakoubkových, který patří už do 3. generace pěstitelů a na pole nastoupil v 17 letech ihned po vyučení. 

    Pole leží v Průhonické pánvi, kde je půda suchá a kamenitá, a proto se musí zavlažovat. Vzhledem k rostoucímu suchu, se kterým se zemědělci potýkají, je pěstování jahod rok od roku těžší. Vodu se snaží čerpat z nedalekého rybníka, v období největšího sucha však platí zákaz zalévání, nárazově proto musí hledat jiná řešení. 

    Jahody sklízí každý den už od 4. hodiny ráno a hned v 6 hodin je vezou do skladu Košíku. Díky tomu má zákazník jistotu, že mu jahody dorazí v den sklizně a budou zralé a čerstvé. Navíc nejsou ničím upravovány, např. ozonem pro zbavení bakterií (což by ovlivnilo jejich vůni) či dusíkem pro zvýšení objemu.

    Každý košík s jahodami je označen unikátním číslem sběračky. Díky tomu si pan Jakoubek může ohlídat kvalitu.

    Díky dovozu se od roku 2004 musel přizpůsobit zahraničním dodavatelům, kteří mají sezónu výrazně delší. Po vstupu České republiky do EU se u nás rozšířil levný dovoz jahod ze zahraničí a konkurence vzrostla. Jenom příchodem Španělů v roce 2001 klesl odbyt o 30 %. Rok poté zákazníci zjistili, že jahody nemají žádnou chuť, protože nejsou vyživeny sluníčkem, které jahodám dodává sladkost díky glukóze. Bohužel se k nám stále dováží přebytky ze zahraničí a zákazníci je kupují za plnou cenu, proto je dobré při výběru pamatovat na poctivé české farmáře, kteří pěstují krásné sladké jahody jako za starých časů. 

    Jaký je rozdíl mezi jahodou z pole a z fóliovníku? 

    Jahoda z fóliovníku není tak sladká. Samozřejmě je to další krok v pěstování, kam směřujeme i my, ale ta investice je velká. Jahody chráníme textilií, která se při výkyvech teplot nad 20 stupňů musí ráno sundat a večer se zas vrací na místo. 

    Proč se jahody pěstují na slámě?

    Je to z několika důvodů. Jahody jsou čistší, když se plody oddělí od země, a díky tomu méně hnijí. Navíc pod sebou sláma udržuje vodu a po sezóně se zamočuje, což funguje jako organické hnojivo.

    Moc děkujeme panu Jakoubkovi za milé setkání. Je opravdu úžasné vidět, jak do své práce vkládá celé srdce a kolik dřiny je za jedním košíkem jahod. 

  • 5. díl: TIERRA VERDE

    5. díl: TIERRA VERDE

    V dalším dílu jsme se podívali do výrobny a prodejny ekodrogerie Tierra Verde v Popůvkách  u Brna. Společnost vznikla v roce 2008 a postupně vytvořila komplexní nabídku alternativních prostředků a pomůcek pro péči o tělo a domácnost v řadách Yellow&Blue, Casa Organica, Mama Natura, Catz&Dogz a Gaia Cup. Povídali jsme si s ředitelem Honzou Čillíkem a obchodním manažerem Peterem Kántorem.

    Jak to všechno začalo?

    Myšlenka Nataši Foltánové, zakladatelky a spolumajitelky ekodrogerie z Brna, se zrodila náhodou. Všechno to začalo mrkví. U domu na vesnici měla septik a součástí domu byla i zahrádka se zeleninou. Zde si uvědomila, že vše, co v domácnosti používá, jde do odpadu a tím pádem se dostane i do půdy a ovlivní to zeleninu jako takovou. Tehdy začala přemýšlet, jak by to šlo vyřešit, a narazila na mýdlové ořechy. Uvědomila si jejich potenciál a objednala prvních sto kilo. V kuchyni na stole je zabalila, opatřila etiketami a začala s nimi obcházet prodejce.

    Víte, že …

    Mýdlové ořechy pro praní zrají v podhůří Himalájí na severu Indie. V tamějších lesích běžně rostou stromy Sapindus mukorossi plodící mýdlové ořechy. Jejich slupky obyvatelé odnepaměti používají pro praní prádla a očistu těla, jelikož při namočení se z ořechů vylučuje přírodní látka saponin, který funguje jako mýdlo.

    Jak se používají ořechy při praní?

    Hrst ořechů se zabalí do sáčku a ten se vloží spolu s prádlem do pračky. Není potřeba k nim přidávat aviváž, protože prádlo samy změkčují. U bílého prádla je dobré použít bělidlo a na skvrny žlučové mýdlo. Ořechy jsou velmi šetrné k životnému prostředí i našemu zdraví. A navíc šetří naši peněženku.

    Aby bylo možné používat saponin z ořechů i pro nás obvyklým způsobem, zpracovávají se i do tekuté a práškové formy. Zakladatelka postupně s technologem vyvinula další prostředky – na praní, mytí, úklidové prostředky, a nakonec vznikla ucelená řada produktů pro péči o domov.

    Tierra Verde boří mýty v oblasti ekodrogerie

    Při správném použití může být ekodrogerie stejně efektivní jako běžné prostředky a je navíc šetrná k naší pokožce i přírodě. Dozvěděli jsme se například, že není vhodné používat aviváž při praní. Aviváž byla původně vyvinuta za účelem, aby ze syntetických vláken odstraňovala statickou elektřinu. Postupně se však začala automaticky používat pro změkčení a provonění. Z podstaty věci je to chemický koktejl, který má ulpět na oblečení. Jenže když je něco voňavé, neznamená to, že je to i čisté. Jediné vůně, které v Tierra Verde přidávají do prostředků, jsou přírodní rostlinné silice. Etérické oleje se navíc po vyprání postupně „vypaří“ z oblečení. Takže zůstane skutečně čisté prádlo bez nánosů umělých vůní.

    Vedle ekodrogerie, domácích potřeb a pomůcek pro osobní hygienu se věnují i projektu „Born Again“, kdy dávají další šanci použitému obalovému materiálu z výroby. Z pytlů vznikají sešity, pouzdra, knihy nebo obálky na dopisy. Ze skleněných lahví od vína a dalších nápojů vyrábí sklenice, misky a lustry. Cílem je uvědomělé spotřebitelské chování a zabránění plýtvání kvalitními materiály. I přes nulovou ekonomickou výnosnost je pro ně tento projekt srdcový. Tak ostatně přistupují k celému svému podnikání – nedělají to všechno s vidinou bohatství a primárního užití si peněz. Do firmy investují peníze zpět a tím, jak firma roste, tak vytváří větší páku pro každodenní změnu v životech lidí.

    3 otázky na závěr

    U ekodrogerie se mnozí zákazníci potýkají s předsudky – snažíte se je nějakým způsobem edukovat?

    Samozřejmě, bez toho by to nešlo. K našim výrobkům a ekofungování domácnosti vůbec, známe spoustu vychytávek, které se snažíme posunovat dále k zákazníkům různými cestami. Vyjma pečlivé komunikace na obalech, kde zákazníci vždy najdou správné použití, je možné se dozvědět různé postupy a kombinace i na sociálních sítích a na přednáškách, které k těmto tématům pořádáme. Sestavili jsme vlastních sedm principů pro ekologické praní, kde  např. hodně řešíme tvrdosti vody, která může celý proces velmi ovlivnit a je důležité ji brát v potaz. Aktuálně k tomu chystáme sérii videonávodů. Ke dvěma super univerzálním produktům Jedlá soda bikarbona a Puer, které má Košík také v nabídce, přikládáme podrobný návod k použití.

     Jaké jsou podle vás základní produkty, které by neměli chybět v domácnosti?

    V praní je to prací gel, žlučové mýdlo, máchadlo (dává se místo aviváže, kvůli zneutralizování PH a vyplavení nečistot z prádla). Dál příp.. změkčovač vody a na bílé prádlo výše zmiňovaný Puer, který využijete i na čistění odpadů a toalety. Z mytí je to gel na nádobí a prostředky do myčky, u úklidu citronový gelový čistič na vodní kámen, univerzální čistič (podlahy, povrchy, okna nebo např. po naředění do ostřikovačů v autě) a pomerančový odmašťovač (na troubu, digestoř, řetěz na kole…). Nakonec určitě soda bikarbona, která má velkou škálu využití, například výborně zbavuje zápachu.

    Jaká je vaše hlavní inspirace?

    Velkou nositelkou inspirace je sama majitelka Nataša. Zbytek týmu pak řeší design, obal a zhmotnění té prvotní myšlenky v realitu. Vše jde ruku v ruce s vývojem světa např. s tématem omezování plastů jsme začali produkty přebalovat do obalů s nízkou gramáží, papírových obalů a s příchodem bezobalového nakupování přišel vývoj stáčíren.

    Na závěr bych chtěla velmi poděkovat za velmi milé setkání a rozhovor. Určitě se podívejte na jejich úžasné produkty v sekci ekodrogerie a přesvědčte se o její účinnosti na vlastní kůži!

  • 4.díl: KOZÍ FARMA DoRa

    4.díl: KOZÍ FARMA DoRa

    Tentokrát se podíváme do zákulisí Dvora Ratibořice, největší farmy našeho dodavatele dobrot z kozího mléka, které znáte pod názvem Biofarma DoRa.

    Dvůr byl v minulosti v majetku panství rodu Löwenstein z Lesenic, po druhé světové válce ho znárodnili a až v roce 1992 převzal zdevastovanou farmu do svého vlastnictví dědic původního majitele.

    Dnes na farmě chovají dle sezóny a počtu kůzlat až 1 200 zvířat. V produkci se zaměřují především na kysané výrobky. Většina z nich je označena značkou bio, což znamená, že jsou vysoce kvalitní, čistě přírodní a přísně kontrolované.

    Nejde však jen o značku, pro farmáře je důležitý chov zvířat v souladu s přírodou a celkový dopad na životní prostředí. Koupí produktů tak podporujete nejen své vlastní zdraví, ale i ekofarmáře pečující o přírodu, chov zvířat bez týrání a především produkci kvalitních potravin v ČR.

    Produkty DoRa se vyznačují především zachováním přirozené vůně a chuti potravin, které nejsou nijak uměle vylepšovány. Zvířata jsou krmena pouze vojtěškou, jetelotrávou, senem a jadrnými krmivy – vše v BIO kvalitě.

    Přístup místních farmářů je nejen důsledný (v celém areálu panují přísné hygienické podmínky), ale i laskavý, jak jsme se sami přesvědčili. Kozy se celý den pasou venku ve volném výběhu spolu se svými kůzlaty. Matky se od nich oddělí pouze v noci, jelikož jdou ráno na dojení. Pak se zas vrací ke kůzlatům, která mohou dopít zbytek mléka. Toto postupné oddělování předchází stresům a má pozitivní vliv na zdravotní stav zvířat.

    Denně zde v průměru nadojí 1 300 litrů mléka. Od září se začíná produkce snižovat a v nejslabších zimních měsících činí asi 300 litrů.

    Podívali jsme se samozřejmě i do mlékárny, kde se vyrábí sýry, jogurty, ochucené i klasické kefíry, žervé a jogurtová mléka. Zajímavostí je, že při výrobě kozího žervé se od mléka odděluje syrovátka, kterou pak farmáři krmí kozy.

    3 otázky na pana Pastrňáka z farmy

    Jak zpracováváte mléko?

    Mléko nikterak neupravujeme (odstřeďování, homogenizace), pouze provádíme šetrnou pasteraci. Kozí výrobky připravujeme pouze z plnotučného mléka.

    Proč by si měli zákazníci koupit vaše výrobky?

    Těch faktorů je více. Kozí mléko je lépe stravitelné než to kravské. Zároveň představuje ideální variantu pro zákazníky, kteří mají alergii na kravskou bílkovinu. Může být i léčivé při řadě onemocnění, jako jsou migrény, problémy s trávením, alergiemi, ekzémy apod. Výhodou je samozřejmě i ekologická výroba, při níž se chováme šetrně k životnímu prostředí.

    Jaké jsou vaše bestsellery?

    Nejoblíbenější je klasický bílý jogurt a malý kefírek, který je díky svému praktickému balení ideální na svačinku.

  • 3. díl: MOZZARELLART

    3. díl: MOZZARELLART

    V  našem dalším dílu Košíku v  terénu vás vezmeme přímo do výrobny té nejčerstvější italské mozzarelly , kterou u nás v  Česku koupíte. Obchod založil v roce 2014 Marco spolu se svojí ženou. Oba pochází z  jižní Itálie, ale během studií se zamilovali do Prahy a rozhodli se zde lidem ukázat tradici jejich země ve spojení s lokálním mlékem.   

    Na výrobu používají nepasterované mléko z farmy Hole, která se nachází nedaleko Prahy. Mottem Marca, majitele sýrárny, je spojení italské tradice a českého mléka. Denně zde spotřebují 300-400 litrů mléka a veškeré sýry zde vyrábí každý den čerstvé. Nepoužívají žádné konzervanty ani dochucovadla. 

    V Nuslích, v jednom ze dvou obchodů, najdete přímo v prodejně výrobnu, kam zákazníci denně mohou nahlédnout skrz skleněné okno. My jsme se podívali dovnitř přímo pod ruce mistrům sýra, kde bylo pěkně teplo a mokro. Proto zde sýraři chodí ve vysokých bílých holínkách. 

    Jak probíhá výroba mozzarelly? 

    Mléko se nejprve chladí při 2-3 stupních a průběžně se promíchává, aby tučná smetana nevystoupala nahoru. Pak se množství potřebné k výrobě přečerpá do druhého kotle. Pro správnou konzistenci a kyselost mozzarelly se přidává kyselina citrónová. 

    Následně se mléko zahřeje na 34-36 stupňů a za stálého míchání se přidává mlékárenská kultura a syřidlo. Když je mléko hotové, nechá se ztuhnout asi 10 minut. Poté se sýr porcuje velkým nožem na velké a pak menší kusy. Tento základ pro každý sýr se jmenuje cagliata. 

    Po chvíli se kostky cagliaty pomalu, nástrojem zvaným „cibule“, rozmělní na malé kousky. Pak se sýrový základ nabírá cedníkem a tím se oddělí od syrovátky, která se dále používá na výrobu ricotty.  

    K výrobě mozzarelly je potřeba už jen sůl, horká voda a šikovné ruce sýraře. Hlavní sýrař Miguel za 27 let zpracoval už mnoho mozzarelly. Správný sýrař musí mít sílu, být hbitý a přesný. Jeho práce je to, co dělá tuto mozzarellu tak jedinečnou. 

    Jaké druhy sýra  lze ze základu vyrobit? 

    Vyrábí zde klasickou mozzarellu, stracciatellu, burratu (obal z  mozzarelly naplněný stracciatellou) a malé uzlíky. Uzlíky neboli „Nodino“ jsou typické pro Bari na jihu Itálie, odkud pochází Marco. Nesmíme také zapomenout na „sušenou“ mozzarellu Scarmozu v klasické a uzené verzi. 

    Hotová mozzarella se ponoří na 30 – 50 minut do chladné vody, aby měla správnou konzistenci. Potom se zabalí a expeduje k nám na sklad a do vašich košíků.  

    3 otázky na majitele Marca 

    Proč jste se rozhodli dělat mozzarellu právě v Česku?  

    Je to souhra několika náhod. Prahu jsme si zamilovali. Chtěli jsme přenést kousek z jihu Itálie sem. Lidé nadávají na globalizaci. Věříme, že na globalizaci je i něco dobrého, jen ji musíte správně uchopit. Náš podnik vznikl proto, abychom tuto myšlenku rozšířili. Používáme lokální produkty a snažíme se na trh přinášet něco nového, čerstvého, ale zároveň respektujeme tradici.  

    Všimla jsem si, že většina zaměstnanců jsou Italové? 

    Ano, výroba mozzarelly je umění a je velmi těžké se jej naučit. Hlavní sýrař Miguel ji vyrábí 27 let a za tu dobu má neskutečné zkušenosti. 

    Jaký je hlavní rozdíl mezi vaší mozzarellou a klasickou z průmyslové produkce?  

    Je to především kvalita mléka a umění lidské práce. Na výrobu mléka používáme zásadně mléko čerstvé, nepasterované a lokální. Každá mozzarella je unikátní a je dílem sýraře. Pro uchování nepoužíváme žádné konzervanty. 

    Děkujeme Marcovi, Miguelovi a celému týmu za úžasný zážitek a za to, že nám ukázali kousek svého umění.  

  • V hlavní roli špekáčky

    V hlavní roli špekáčky

    K létu neodmyslitelně patří uzenina, která svůj název získala díky špeku a směsi vepřového a hovězího masa. V dnešním blogu se podíváme na jeho složení a způsob nařezání tak, aby se na ohni hezky propekl.

    Jak je to se složením?

    My v Košíku na složení špekáčků klademe velký důraz a v nabídce najdete několik druhů od našich českých dodavatelů.

    Co tedy do dobrého špekáčku patří?

    Základem dobrého špekáčku je obalové vepřové střívko naplněné směsí vepřového a hovězího masa, voda, koření – zejména paprika, která dává špekáčku načervenalou barvu a sůl. Špekáčky jsou buď zaklipsované, nebo ručně vázané.

    Jak špekáček nařezat?

    Tradičně se špekáčky opékají na otevřeném ohni. Předtím je dobré je nařezat, aby se urychlilo jejich propečení a zároveň se žárem sníží jejich tučnost.

    Špekáček nařežte nejlépe ,,na ježka“. Začněte tradičně na špičce špekáčku a řez veďte až ke druhému konci. Tímto způsobem špekáček naříznete po všech stranách, jen pozor ať neporušíte střed. Špekáček se lépe a rovnoměrně opeče a děti nebudou jíst jen křupavé rožky.

    Druhým způsobem je  klasický řez doplněný o „diagonální šachovnici“ na hřbetu. Děti mají takto ježatý špekáček obzvlášť rádi.

    Vyhněte se přímému ohni

    Spálený špekáček na uhel nechutná nikomu. Chce to trpělivost a dodržovat vzdálenost prutu s napíchlým špekáčkem od plamenů. Špekáček dozlatova opékejte v horkém vzduchu, který stoupá z ohně.

    Servírujte s chlebem a hořčicí.

    Špekáčky lze připravovat nejen na ohni, ale také naložené jako tzv. utopence. Už brzy se můžete těšit na recept od našich foodblogerů na tuto nakládanou delikatesu.