Štítek: česká kvalita

  • Česká rajčata s opravdovou chutí na Košíku!

    Česká rajčata s opravdovou chutí na Košíku!

    Jsou šťavnatá a krásně červená už na první pohled, a co teprve ta chuť, když se do nich zakousnete! Rajčata od Čerstvě utrženo jsou prostě přesně taková, jaká jste jako děti ujídali rovnou z keříku. Zajímá vás, čím to je, že jsou právě tahle rajčata tak dobrá?

    Za těch pár týdnů, co je u nás na Košíku máme, jste si rajčata od Čerstvě utrženo stačili zamilovat. Proto jsme si řekli, že je načase podívat se trochu blíž na to, co za jejich jedinečnou chutí stojí. Protože je nám jasné, že jde o víc než jen o pečlivě vybrané odrůdy.

    Kdo nebo co je vlastně Čerstvě utrženo?

    Čerstvě utrženo je sdružení několika farmářů, kteří pod společnou značkou pěstují a dodávají do českých obchodů rajčata a brzy také další zeleninu a ovoce. V současnosti ho tvoří farma Velké Němčice, farma Smržice, farma Mutěnice a farma Košťál z Velkých Bílovic. Jejich společným cílem jsou kvalitní zelenina a ovoce pěstované v Česku a šetrně k přírodě i lidem.

    Jak to, že chutnají jako čerstvě utržená rajčata?

    Přece proto, že skutečně jsou čerstvě utržená. Tahle rajčata necestují přes půlku planety a neleží týdny v kamionech a skladech, proto můžou do poslední chvíle dozrávat přímo na keříku, aby nabrala svoji plnou rajčatovou barvu, vůni i chuť. Pochutnáte si na nich proto jen pár hodin po utržení. Pečlivý výběr vhodných odrůd ale samozřejmě také hraje roli.

    plslogo-copy

    Co znamená, že jsou rajčata pěstována šetrně k přírodě i lidem?

    Zemědělci z Čerstvě utrženo věří, že právě ohleduplně vypěstované ovoce a zelenina bez zbytečné chemie je nejen lepší, ale i zdravější. Proto pro své rostliny používají výhradně přirozenou biologickou ochranu (tedy různé užitečné broučky), obnovitelné zdroje (skleníky využívají teplo a elektřinu z bioplynové stanice) a maximum přirozeného světla a vzduchu. Stejně tak šetří vodu: zalévají dešťovkou a přebytečnou zálivku recyklují.

    Kde a jak jsou rajčata od Čerstvě utrženo pěstována?

    Rajčata rostou jak na poli, tak i celoročně v moderních sklenících ve speciálním kokosovém substrátu, který rostlinám poskytuje ideální podmínky. Proti plísním a škůdcům se tu bojuje jen přírodními prostředky, k vytápění se využívají obnovitelné zdroje a ani kapka vody nepřijde nazmar. Plně uzrálá rajčata trhají zaměstnanci farem ručně a prakticky ihned po sběru se rajčata vydávají na cestu k nám na Košík a odtud rovnou k vám domů.

    Všechna rajčata Čerstvě utrženo si můžete prohlédnout a zakoupit zde.

  • Jakou má mít máslo barvu a konzistenci?

    Jakou má mít máslo barvu a konzistenci?

    Jak to, že je někdy máslo spíše doběla, ale jindy pro změnu více do žluta? A jakou by mělo mít konzistenci, aby se vám s ním dobře pracovalo?

    Barvu másla může určovat to, čím byly krmeny krávy, od kterých bylo získáno mléko na jeho výrobu. Máslo je nebarvené a má přirozeně smetanově lehce žlutavou barvu.

    „Pokud si zakoupíte máslo, které je výrazně žluté, je velice pravděpodobné, že je dobarvené.
    Ke zvýraznění žlutavého zabarvení másla se smetana přibarvuje přírodním barvivem červenožluté, až oranžové barvy získaným z rostliny Bixa orellana (E160b). Dalším používaným barvivem jsou karoteny. Sledujte proto informace na obalu, kde musí být vše zaznamenáno,“ zmiňuje David Fajfr, ředitel závodu Madeta Planá nad Lužnicí.

    Konzistence másla zase závisí na výrobě a obsahu vody. Podívejte se, jaký povrch má máslo po vyndání z chladu. Kvalitnější bude déle tvrdší, pevné a hladké a nebude se k obalu lepit. Právě jeho konzistence ovlivní i to, jak se bude máslo chovat například při pečení či vaření.

    Zajímají vás informace o kvalitních potravinách a jak je vybrat? Čtete web akademiekvality.cz, kde se kromě zajímavých článků můžete inspirovat i různorodými recepty.

  • Jak se vyrábí máslo?

    Jak se vyrábí máslo?

    Viděli jste nějaký dokument z výrobny másla? Pokud ne, možná jste si někdy představovali následující situaci – šikovné hospodyňky ve světnici stloukávají máslo v dřevěné máselnici. Tak to sice dříve chodívalo, ale dnešní technologie výrobu másla velmi urychlily, aniž by se vytratila jeho kvalita. Ta naopak neustále stoupá.

    Jaké je tedy tajemství kvalitního másla? Vše začíná u poctivé a co nejčerstvější vysokotučné smetany o tučnosti 37–42 %, kterou je nutné správně ošetřit a zpracovat. Vysokotučná smetana pro výrobu másla se musí pasterovat, a to při teplotě 90 až 110 °C, díky čemuž jsou z ní odstraněny všechny možné nežádoucí mikroorganismy.

    Následuje odvětrávání, chlazení a zrání smetany. Smetana je pak dále přivedena do stloukacího válce, kde se zmáselňuje, a je tak rozpracována na máselná zrna a podmáslí. Směs zrna a podmáslí následně teče do odlučovacího válce, kde je regulována velikost máselných zrn- Ta jsou zde oddělena od podmáslí. V dalších sekcích odlučovacího válce se máselné zrno pere, aby bylo sníženo množství netukové složky. Máselné zrno je následně posláno do hnětače, kde se protlačuje šneky
    a vytváří se tak máslo.

    „Hnětení se provádí ve vakuu, aby máslo obsahovalo co nejméně vzduchu a mělo tak i delší trvanlivost. Ze zmáselňovače je máslo formováno – např. do tvaru kostek – a baleno. Po zabalení má teplotu 12–14 °C a musí se ihned uložit do chladíren,“ objasňuje David Fajfr, ředitel závodu Madeta Planá nad Lužnicí. „Kvalita másla je podmíněna především stavem a čerstvostí smetany před pasterací, parametry vlastní pasterace, zráním smetany, vyhnětením másla, technologickým postupem zmáselňování a podmínkami skladování. Do másla lze zahnětávat
    i další komponenty, např. smetanový zákys, bylinky nebo třeba vitamíny.“

    Zajímají vás informace o kvalitních potravinách a jak je vybrat? Čtete web akademiekvality.cz, kde se kromě zajímavých článků můžete inspirovat i různorodými recepty.

  • Co byste měli vědět o másle?

    Co byste měli vědět o másle?

    Máslo patří mezi základní potraviny. Je jedinečné. Veškeré důležité informace se dozvíte v článcích v průběhu května a června. Nyní se pojďme podívat na složení másla a co vše dokážete přečíst na jeho obalu.

    Z čeho je máslo složeno?

    Základem pro výrobu kvalitního másla je pouze kvalitní a ideálně co nejčerstvější smetana. Čím je totiž čerstvější, tím je máslo lepší a trvanlivější. Proto je dobré, když mléko pochází z lokálních farem.

    „Podle nařízení EU je pro máslo stanoven minimální podíl mléčného tuku 80 %. To platí pro másla, která neobsahují žádnou další složku, jinak by nemohl být výrobek označen jako „máslo“. Procento mléčného tuku ovšem nesmí dosáhnout na 90 %. Másla vyráběná u nás zpravidla obsahují 82 % mléčného tuku a nejsou v nich žádné konzervační látky ani emulgátory,“ vysvětluje pro web Akademie kvality David Fajfr, ředitel závodu Madeta Planá nad Lužnicí.

    Co sledovat na jeho obalu?

    Při nákupu másla byste tedy měli na obalu sledovat především podíl tuku a také jeho název.

    Dalším skvělým pomocníkem pro výběr másla jsou značky kvality nacházející se na obalu, které zaručují, že je daný výrobek opravdu kvalitní. Nejznámějšími jsou Klasa a Regionální potravina.

    Chcete se dozvědět více o másle? Tento měsíc se na něj zaměříme a zodpovíme vám časté dotazy – dozvíte se, jaké druhy másla existují, jak poznat náhražky a jak máslo prospívá našemu zdraví.

    Zajímají vás informace o kvalitních potravinách a jak je vybrat? Čtěte web akademiekvality.cz, kde se kromě zajímavých článků můžete inspirovat i různorodými recepty.

  • Poznáte čerstvou mouku pouhým pohledem?

    Poznáte čerstvou mouku pouhým pohledem?

    K rozpoznání čerstvosti mouky použijte raději všechny smysly. Pokud máte doma otevřené balení a nejste si jistí, zda jej ještě použít nebo koupit nové, přečtěte si pár rad. Zároveň se držte trvanlivosti na obale. Po tuto dobu za výrobek odpovídá výrobce. Některé z nich získaly i ocenění v podobě značky kvality – například Klasa.

    Zkouška čichem

    Když k mouce přičichnete, neměli byste cítit žádné další pachy. Pouze tzv. moučné aroma. Mouka ráda přijímá pachy ostatních potravin. Proto dbejte na správné uskladnění.

    Chuťová zkouška

    Mouku před použitím můžete ochutnat. Chuť by měla být moučná, rozhodně ne však hořká, nakyslá nebo dokonce s cizí pachutí. Žluklá chuť značí mouku, která je nebo byla špatně skladovaná. Když chutná mouka kysele, je z vlhkého obilí.

    Zkouška zrakem

    Barva by měla být vyrovnaná, stejně jako granulace. Nesmí obsahovat škůdce v jakémkoliv stádiu. V opačném případě ji ihned vyhoďte. Odstíny mouky se liší podle toho, z jakého druhu obilí je vyrobena. Mouky pšeničné mají bílou barvu s nažloutlým odstínem. Tmavé mouky jsou o něco tmavší a jejich odstín je žlutošedý. Mouky celozrnné mají hnědavý nebo načervenalý odstín, žitné jsou pro změnu šedobílé se zelenomodrým odstínem.

    Nyní už víte, jak poznat čerstvou mouku. Před vámi je další otázka, prosívat či neprosívat? Raději ano. Mouku tím před pečením provzdušníte a nakypříte, ale nejenom to. Doporučuje se to i z hygienického hlediska. Snadno se může stát, že přehlédnete moučného červa, kterého vám sítko zachytí. Prosívat můžete jakoukoliv mouku, jen u celozrnných mouk budete potřebovat hrubší sítko, které nezachytí drobné slupky.

  • Lepek dělá mouku kvalitní, ale jde to i bez něj

    Lepek dělá mouku kvalitní, ale jde to i bez něj

    Nejprodávanějším a nejrozšířenějším druhem mouky je u nás tzv. dvounulka – pšeničná mouka hladká světlá, která by měla obsahovat více kvalitního lepku pro pečení. Právě lepek je ale v poslední době terčem kritiky. V pekařství však platí, že čím více lepku, tím je mouka kvalitnější. Kdo si myslí, že mouka nepodléhá trendu, je na omylu. Na trhu jsou k dostání mouky bez lepku či s vysokým obsahem rozpustné vlákniny. Jak je to tedy s vlastnostmi mouky?

    Lepek, jak už samotný název napovídá, je charakteristický svojí lepivostí. Díky této vlastnosti se s těstem lépe pracuje. Pro pečení je vhodná mouka z jádra zrna, kde je nejvíce kvalitního lepku, který je potřebný pro dosažení objemu pečiva (např. extra 00, T500). Střeva zdravého člověka si s ním poradí a lidé, kteří se dobrovolně lepku v potravě vyhýbají, se tak zbytečně ochuzují o prospěšné látky. V kvalitních obilovinách jsou to zejména vláknina, minerály nebo vitaminy skupiny B. I přesto, že nejde o žádnou chemii, části populace způsobuje zdravotní problémy. Přirozeně se lepek vyskytuje hlavně v zrnech pšenice, ječmenu, žitě a dalších obilovinách. Nesnášenlivostí lepku čili celiakií – u nás trpí přibližně 1–1,5 % populace. Další jednotky procent pak trpí alergiemi na lepek.

    Na tuto situaci zareagoval mlýnský a pekárenský průmysl a inovoval některé výrobky do bezlepkových alternativ. Současně se také kvůli obezitě snížil obsah škrobu, s čímž napomohla vláknina. Obsah vlákniny v mouce je možné poznat podle deklarovaných výživových hodnot, které výrobce většinou uvádí na obalu. V minulosti používané typové číslo mouky vyjadřovalo tisícinásobek obsahu nespalitelných částí v sušině (spalování při 900 °C) a dá se říci, že vyjadřovalo odvozeně obsah vlákniny. „Také už umíme vyrobit deglutenizovanou pšeničnou mouku. Nové jsou i výrobky s vysokým obsahem rozpustné vlákniny – β glukanů,“ popisuje novinky Pavel Filip ze Svazu průmyslových mlýnů ČR pro web akademiekvality.cz.

  • Co všechno prozradí obal mouky?

    Co všechno prozradí obal mouky?

    Na českém trhu jsou k dostání různé druhy mouk. Může se však stát, že ne z každé se povede vánočka či dezert podle vašich představ. Proto při výběru mouky sáhněte raději po takové, která je označená značkou kvality. Zároveň se vyplatí i přečíst, co výrobce na obalu produktu slibuje.

    I pro tyto výrobky platí, že jejich označování musí být podle platné legislativy. „Na obalu nebo etiketě musí být uveden název skupiny a podskupiny výrobku, které jsou definovány v komoditní vyhlášce č. 333/1997 Sb. pro mlýnské obilné výrobky, těstoviny, pekařské výrobky a cukrářské výrobky a těsta, ve znění pozdějších předpisů. Nesmí chybět složení, hmotnost, výživové hodnoty, doporučené podmínky skladování, název výrobce, datum minimální doby trvanlivosti výrobku a také alergenní složky,“ vyjmenovává Pavel Filip ze Svazu průmyslových mlýnů ČR.

    Někdy se může stát, že je hmotnost kilového balení mouky nepatrně menší, než výrobce udává. To je způsobeno tím, jak se z mouky odpařuje vlhkost. Pokud jde o přípustnou odchylku (v průměru kolem 0,5 %), není to na závadu.

    Určitě jste se už také setkali se dvěma způsoby označení trvanlivosti výrobku. Víte, jaký je rozdíl mezi termínem „spotřebujte do“ a „minimální trvanlivost“? První zmíněný výraz se používá pro výrobky podléhající rychlé zkáze, např. jogurt. Na obalu mouk je však uvedena minimální trvanlivost. Toto označení se používá pro výrobky, které se rychle nekazí. Po ukončení data minimální trvanlivosti výrobce nezaručuje chuťové a výživové kvality výrobku. Avšak výrobek je stále použitelný.

  • Obilné výrobky a glykemický index

    Obilné výrobky a glykemický index

    Možná jste se již s pojmem  glykemický index setkali, ale přesně nevíte, co znamená. Každá potravina má svůj vlastní. Někdy je na obale uveden, ve většině případů si ho však z uvedených hodnot musíte vypočítat sami. Věděli jste, že i pro obilné výrobky platí nové výživové požadavky?

    Zjednodušeně řečeno glykemický index je hodnota, která udává, do jaké míry potravina zvyšuje hladinu cukru v krvi. Čím vyšší hodnotu glykemického indexu potravina má, tím rychleji tělo převede sacharidy v ní obsažené na energii a na kratší dobu dokáže zasytit náš hlad. Glykemický index v potravině je ovlivněn mnoha faktory, jako jsou třeba množství vlákniny, obsah tuků, kyselin, sacharózy nebo technické zpracování. K měření (GI) se používá stupnice od 0 až po 100, ale existuje spousta potravin s větším glykemickým indexem než 100.

    Pro mlýnský průmysl jsou aktuální nové výživové požadavky na obilné výrobky, které většinou mají vysokou hodnotu glykemického indexu. „Bílé pečivo, bílý chléb a běžné těstoviny dosahují hodnoty 70–80, ale celozrnný nebo kvasový chléb mají již příznivou hodnotu glykemického indexu 56. Proto se technologové zabývají procesy zpracování, které mohou glykemický index ovlivnit, např. vařením a kvašením, navýšením obsahu vlákniny
    a bílkovin,“ vysvětluje Pavel Filip ze Svazu průmyslových mlýnů ČR.

  • Není mouka jako mouka

    Není mouka jako mouka

    Největší oblibu mezi moukami si na našem trhu získala hladká mouka, vyrobená z pšenice. Byla by ale škoda, myslet si, že jsme odkázáni pouze na ni. K dostání je nepřeberné množství druhů, které se liší jak zpracováním, tak i surovinami použitými k její výrobě.

    Za jeden rok sníme zhruba 80 kg klasické pšeničné mouky. Přitom máme bohatý výběr i z ostatních druhů. Vyzkoušejte novou chuť některé z mouk ve svém oblíbeném pokrmu.

    Jaké produkty se vyrábí z jednotlivých druhů obilnin:

    • Z pšenice – mouky hladké, polohrubé a hrubé, krupice hrubé a jemné. Podle stupně vymletí se mouky označují také jako světlé, polosvětlé a tmavé. Tmavé mouky mají vyšší obsah vlákniny.
    • Z žita – mouka chlebová a celozrnná. Žitné mouky obsahují pouze stopové množství lepku.
    • Z ovsa – mouka má nulový obsah lepku a velké množství vlákniny. Je ideální jako příměs do těst na buchty, bábovky, ale i palačinky.
    • Z ječmene – dělají se z něj především kroupy různých velikostí.
    • Z ječmene a ovsa – mouky a krupice vhodné na pečení.
    • Z kukuřice – krupice pro extruzi, ale také bezlepkové mouky. Výborně se hodí k zahušťování omáček či polévek.
    • Z pohanky – převážně kroupy, dále také krupice a bezlepková mouka. Tato mouka má specifickou chuť a výborné pojicí vlastnosti.
    • Z prosa – jáhly. Jahelná mouka je pak doporučována na přípravu těstovin, pečiva
      a moučníků.

    Mezi mlýnské výrobky patří i oloupaná semena dalších obilovin, luskovin a olejnin. Nesmíme zapomenout ani na rýži, která se zde také zpracovává. Díky velké poptávce se zvyšuje výroba speciálních cereálních výrobků, včetně jejich směsí.

  • Mouka – bílé zlato

    Mouka – bílé zlato

    Zatímco ve světě byste v regálech marně hledali hrubou mouku na výrobu knedlíků, v České republice se pulty pod tíhou nepřeberného množství mouk téměř prohýbají. Mouka se tak díky rozmanitosti výroby stala nedílnou součástí našich jídelníčků. Nejběžněji je ale k dostání pšeničná hladká mouka, která má nejjemnější zrnitost.

    Oproti mlýnům ve světě vyrábíme ve střední Evropě velké množství různých mouk, mezi které patří pšeničné krupice, hrubé a polohrubé mouky. Tímto výčet mouk nekončí. Na jedné pšeničné lince lze současně získat až 9 výrobků – hrubou a jemnou krupici, hrubou a polohrubou mouku, mouky hladkou světlou, polosvětlou a tmavou, dále pak krmnou mouku a otruby. Zatím co ve světě si vystačí pouze s moukou typu hladké světlé nebo hladké tmavé, u nás je opravdu z čeho vybírat. Podle označení mouky poznáme také její zrnitost. Od té nejjemnější (hladká mouka), až po tu nejhrubší (krupice).

    Co je specifické pro mlýnské výrobky v ČR
    Významnou středoevropskou raritou je výroba žitného chleba a kynutých knedlíků, čímž je Česká republika vyhlášená. Věděli jste, že každý Čech sní přibližně 50 kg chleba? Typická je pro nás i příprava moučníků na bázi třených a šlehaných těst.  K výrobě těchto sladkých dezertů jsou nejvhodnější hrubé a polohrubé mouky.

    Mezi stále oblíbenější a nakupované mlýnské výrobky patří různé obiloviny pro přímou spotřebu (jáhly, len, pohanka, bulgur, kroupy apod.), semena k naklíčení, instantní mlýnské výrobky (vločky, kaše), směsi z obilovin, rýže, müsli, trhanka apod.

    Pokud chcete, aby vám mouka a ostatní mlýnské výrobky vydržely co nejdéle, skladujte je na suchém, chladném a tmavém místě.