Slovo “farmářské” se na obalech potravin objevuje čím dál častěji. Až má člověk občas pocit, že většina sortimentu v supermarketu pochází z farem – od zeleniny až po chipsy. Není to ale trochu zvláštní? Kolik takto označených produktů skutečně z farem pochází, a kolik toto kouzelné slůvko pouze využívá v rámci marketingu? A co vlastně slovní spojení “farmářský výrobek” znamená? 

Na začátek je dobré poznamenat, že oficiální definice slova “farmářský” v potravinářském průmyslu neexistuje, a to vede k tomu, že jím může označit takřka kdokoliv cokoliv. Což se přesně i děje. Označení “farmářské” často nese maso z velkochovů, mléčné výrobky z průmyslových mlékáren, nebo již zmiňované chipsy od předních potravinářských značek.

Ačkoliv oficiální definice farmářského výrobku neexistuje, většina zdrojů se shodne na tom, že je to produkt, který pochazí z lokální farmy malé až střední velikosti. Opakování je matka moudrosti, takže si pojďme připomenout, co to vlastně farma je. Podle Wikipedie je farma definovaná jako “základní hospodářskou jednotka v zemědělství, ve které je umístěn chov hospodářských zvířat a v okolí se rozprostírají ohraničené pozemky, které slouží k výběhu dobytka a pěstování plodin.” 

Kromě lokalityvelikosti pro mě osobně musí farmářský výrobek splňovat ještě další dvě kritéria, a to transparentnostkvalitu. Transparentnost ve smyslu možnosti si danou farmu, potažmo farmáře dohledat (tzn. mají internetové stránky a/nebo sociální sítě), kde uvádí jejich chovné a výrobní praktiky. 

Kvalita pro mě znamená to, že výrobky jsou vyrobeny z kvalitních surovin, bez náhražek a aditiv, což je úzce spojeno s jejich čerstvostí. 

Jsou farmářské výrobky lepší než ty “normální?”

Mám za to, že ve společnosti panuje dojem, že co je farmářské, je automaticky zdravé, a nějakým způsobem “lepší.” To je koneckonců důvod, proč firmy tohoto označení tak často zneužívají. Vyvolává totiž v lidech pocit, že konzumují něco kvalitního a prospěšného pro jejich zdraví, za což si jsou ochotni připlatit. Je tomu ale skutečně tak? 

Pokud farmářský výrobek splňuje všechna výše zmíněná kritéria, tak by teoreticky lepší být měl. Například maso kuřat, která mají dostatek pohybu a jsou krmena kvalitním krmivem, bez antibiotik, bude pravděpodobně lepší než z kuřete z velkochovu nadopovaného vším možným. Jogurt vyrobený jen z plnotučného mléka a mlékárenských kultur (v případě ochuceného pak z ovocného pyré a třtinové šťávy) také zní o něco lépe než jogurt obarvený barvivem a oslazený glukózovým sirupem, doplněný o pár “éček.” 

 

Do určité míry by se tedy dalo říct, že skutečně farmářské výrobky mají lepší složení oproti těm konvenčním z velkoprůmyslové výroby. Nejde ale o pravidlo, a tak je vždy na místě číst složení, ostatně jako u všech potravin. Pozor na ovoce a zeleninu, u které je označení “farmářský” často zaměňováno za bio kvalitu. Přívlastek “farmářský” u ovoce a zeleniny o bio kvalitě nic neříká. Pouhý fakt, že něco pochází z malé farmy, nutně neznamená, že to bylo vypěstováno bez použití chemie. 

I tak u farmářských výrobků vidím ještě jeden důležitý benefit a výhodu oproti ostatním produktům, a sice to, že jejich nákupem člověk podpoří konkrétního, místního, malého výrobce. To mi osobně přijde sympatické, zvlášť v době globalizace a velkých potravinářských koncernů, kdy je podpora těchto výrobců opravdu důležitá. 

Jak poznat co je skutečně farmářské (a co jen marketing)?

Pokud v obchodě narazíte na výrobek s označením “farmářský”, zbystřete. 

→ Nejprve použijte selský rozum. Pokud jde o výrobek nadnárodního korporátu, je poměrně nepravděpodobné, že pochází z farmy. Velké korporáty prostě nemají malebné farmy u lesa, ale velké továrny někde na okraji města. Stejná nepravděpodobnost je i u vysoce zpracovaných potravin typu zmražené polotovary, sladkosti, brambůrky a další – jen těžko si asi dovedeme představit, že je vyrábí nějaký farmář na farmě. 

→ Pokud daný výrobek v předchozím kroku prošel, zkuste z obalu vyčíst, čím si označení “farmářsky” vysloužil. Velmi často se to nedočteme, což je pro mě důvod takový produkt odložit, respektive zaměnit za produkt “normální”, protože nevidím důvod si připlácet za pár písmenek natisknutých na obalu. Pokud z obalu danou informaci vyčteme, doporučuji si ji ještě ověřit na internetu. 

→ Zkuste si daného výrobce vyhledat a najít si na jeho webu informace o tom, jak a kde své produkty vyrábí. Pokud tyto informace opět nejsou dohledatelné, zřejmě jde opět jen o líbivou nálepku (popřípadě o to, že výrobce je tak malý, že ani nemá webové stránky – ale to se už dnes prakticky nestává). Pokud se vám podařilo zjistit, proč se výrobek pyšní přívlastkem “farmářský”, a ještě si to i ověřit, hurá! Narazili jste na výrobek, co skutečně pochází z farmy. Tak s chutí do něj!

Doufám, že vám článek pomohl zorientovat se v tom, co jsou (a nejsou) farmářské výrobky a jak je v obchodech poznat. 

Abych vám ulehčila hledání na internetu, tady na Košíku můžu za mě doporučit tyto výrobce: 

Ovoce a zelenina: Hana Součková, Farma Jamboz

Mléčné: Jogurty TonKa, Authentic sýry mléčné výrobky (Farma Růžová, Farma Babiny)

Maso: Maso Klouda

Autorkou článku je Tereza Reyes @tereza_teresita

https://www.instagram.com/p/CSmpICDNqxr/

S Košíkem v terénu jsme se zajeli podívat na farmu Hanky Součkové, nahlédněte s námi na pole, kde se Hanka vrací ke kořenům svých předků. Jak to vypadá u jiných českých farmářů a menších výrobců? Vezmeme vás s sebou! 


No more articles