Chřest, asparágus, špargl. Mnoho jmen pro jednu rostlinu, se kterou v kuchyni zažijete divy. Dříve si ho užívali jen bohatí, dnes si na něm můžeme pošmáknout všichni. V květnu je ideální chvíle přidat ho do košíku, protože přišla sezóna. K čemu je chřest vlastně dobrý? Stručně řečeno: utuží zdraví a rozmazlí chuťové pohárky!
Porcička zdravíčka
Špargl prospěje nemocným ledvinám, játrům, žlučníku i močovému měchýři. Příznivě působí i na nervovou soustavu, krevní oběh a srdce. Čím to, že je tak zázračný? V první řadě je přímo nabitý vlákninou, která pomáhá předcházet nádorům trávicího traktu. Bohatý je i na vitamíny (A,B,C,E), bílkoviny, hořčík a železo.
Co bychom v něm hledali marně jsou tuky a sacharidy. Kdo hubne do plavek, ten se chřestu vyhýbat nemusí, právě naopak. Díky vysokému obsahu rostlinných bílkovin je totiž nebývale sytý, ale má velmi malé množství kalorií. Zkrátka, na dietu je chřest jako ušitý.
Nad jeho výhonky by neměli ohrnovat nos ani milenci. Jde prý o účinné afrodisiakum, které podporuje plodnost. 🙂
Domácí dobrůtky
Výhonky chřestu neskrývají jen zdraví, ale i lahodnou chuť. V kuchyni mají spoustu využití a snaživý kuchtík se s nimi dozajista vyřádí. Asparágus je univerzální, můžeme ho jíst za studena, podusit, smažit, ale třeba i hodit na gril. Je úžasným základem do salátů a dokonale vynikne jako příloha k masíčku a k rybám. Můžeme z něj ale připravit i lehký, výživný hlavní chod. A kdo by neznal proslulou chřestovou omáčku? Zkrátka představivosti se meze nekladou.
3 odstíny chřestu
Druhy chřestu rozlišujeme podle barvy. Každý má své přednosti a záleží jen na nás, který zvolíme. Bílý chřest se při pěstování zakrývá hlínou, takže vyrůstá pod zemí. Díky tomu má silnější výhonky, které jsou však velmi křehké a nabízí lahodnou chuť, ve které se snoubí jemná sladkost a kyselost.
Naopak zelený chřest roste nad zemí – své zbarvení získává působením slunečního světla, čímž vzniká chlorofil. Má hubenější výhonky a zajímavě kořeněnou, rostlinnou chuť. Konečně, fialový chřest je velmi podobný tomu zelenému, jen má o něco jemnější chuť.
Kde se vzal, tu se vzal
Na chřestu si nejspíš pochutnávali už ve starověkém Egyptě – alespoň podle fresky staré více než 3000 let, na které najdeme jeho nejstarší zobrazení. Populární byl v Římské říši, odkud pochází první recept na jeho přípravu. Za dob Ludvíka XIV. založil král u Versailles chřestové plantáže a známá markýza de Pompadour z chřestu udělala gastronomický fenomén, který zachvátil celou tehdejší Francii.
V Česku chřest oslabila doba socialismu, jelikož tehdy úplně ustoupil ekonomičtějším obilovinám, které šly snadněji skladovat. V 90. letech u nás proto býval ještě velice drahý a nebyl tak populární jako třeba u našich sousedů v Německu a v Rakousku. V posledních letech ale špargl slaví návrat do českých domácností. Pěstuje se na jižní Moravě, ale třeba i poblíž Mělníka.
Ani dnes není chřest úplně nejlevnější záležitostí, je pro to však dobrý důvod. Za každou sklizní totiž stojí hodiny namáhavé, mravenčí práce. Chřest se musí denně obcházet a přikrývat půdou. I sklizeň musí být ruční, jelikož rostlinky jsou křehké a je potřeba s nimi zacházet opatrně. Odměnou je však zdravá lahůdka, která za to rozhodně stojí.
Poraďte nám!
Co vy, patříte mezi milovníky chřestu? K čemu ho nejčastěji využíváte? Podělte se s námi do komentářů, ať můžeme také načerpat inspiraci. 🙂
Máte-li chuť na čerstvý špargl, ale nechce se vám pro něj do supermarketu, můžete si ho v mžiku objednat ZDE.