V Česku jídlu chybí chuť a krása. „Máme dobré suroviny, ale jídlem se neumíme bavit,” říká CEO Košíku Tomáš Jeřábek.
Tomáš Jeřábek je nejen šéf Košíku a odborník s dlouholetou zkušeností v e-commerce. Je také milovníkem dobrého jídla, který by lidi rád naučil kvalitně jíst a ukázal jim, že dobré jídlo nemusí být nutně drahé.
Tome, co pro tebe znamená spojení “dobře se najíst?”
Dobře se najíst znamená, že mi jídlo chutná, dobře vypadá, a najím se z něho. Tím nechci říct, že toho na talíři musím mít hodně. Jídla musí být tak akorát. Když se totiž člověk přejí, tak mu to veškerý zážitek z jídla zkazí. Mám moc rád způsob stravování alá “americký stůl”, kde je toho hodně na výběr, a každý si na talíř dá, co chce. To mě baví.
Na co díváš při výběru potravin?
Jak u čeho. U balených potravin se dívám na design, nicméně nemám rád, když je obal až moc barevný a příliš mluví za danou potravinu. Pro mě je důležité, aby nebyly vidět jen obrázky, ale i samotná potravina. Když si kupuju těstoviny, chci vidět, jak vypadají, jejich barvu, strukturu. Dívám se i na původ, protože věřím, že v každé zemi umí něco vyrobit líp a něco hůř.
A co výrobce? Je pro tebe důležité, zda je výrobek od mezinárodního korporátu nebo spíš od místního farmáře?
Dívám se i na to, ale spíš z profesního zájmu. Mám svoje favority, které podporuji, a naopak. Tím, že spoustu výrobců znám, vím, jakou kvalitu od nich zhruba můžu očekávat. Proti velkým firmám nic nemám. Mnohdy umí věci udělat lépe, než malí výrobci, kteří nemají tak dobré technologie, neumí udržet složení, recepturu atd.
Oblíbené jídlo a světová kuchyně?
Hmm. Jídlo obecně mám rád a baví mě testovat nové věci. Mám rád asi jakoukoliv kuchyni. Baví mě asijská protože je lehká, francouzská přímořská, italská… . Ono v každé zemi je něco.
Pravidelně jezdíme s rodinou do Španělska a chodíme tam do malého bistra na pláži. Je úplně obyčejné, jen pár plastových stolů a židlí. Ovšem jejich fritto misto aka mix čerstvých grilovaných mořských plodů s kouskem citronu je jednoduše geniální. To bych mohl jíst donekonečna.
No a pak taky smažák. 🙂
Co nesmí chybět ve vaší lednici/spíži?
Máslo, mléko, kysaná smetana, sýr žervé, slanina, vejce, tvaroh, marmeláda, med, zelenina všeho druhu…
Co říkáš na tvrzení, že dobré jídlo je drahé?
Člověk jí i hlavou. Když máš k produktu příběh a máš k němu nějaký vztah, tak si jídlo podle mě vychutnáš úplně jinak. Zasytíš totiž i hlavu, a tím pádem toho nepotřebuješ tolik a jíš s větším rozmyslem. Dám příklad z Košíku. V nabídce máme hořčice z Novodvorského kláštera, které jsou určitě jedny z nejdražších na trhu, stojí okolo stovky. Musím se přiznat, že sám jsem s takovou cenou měl nejdřív trochu problém, ale ve výsledku to změnilo můj vztah k hořčici jako takové.
Tahle hořčice je pro mě vzácnost. Když si člověk koupí kelímek za deset korun, tak si k párku hořčice dá, kolik chce, a je mu jedno, že to pak nesní a smyje z talíře. S touhle hořčicí to ale člověk neudělá. Přirozeně si ji dá míň, navíc je opravdu výrazná, takže jí stačí jen málo, na doplnění chuti.
Takže je to o tom, co nakupujeme, a v jakém množství. Nikdo z nás nepotřebuje všechny ty věci, co se prodávají v supermarketech. Vždyť stačí dobrý tvaroh, dobrý chleba, dobrý párek, dobrá šunka atd. Pokud jsou produkty kvalitní, stačí nám jich pár.
Kde v Česku vidíš prostor k zlepšení co se potravin a jídla týče?
Myslím si, že do Čech je třeba víc přinášet evropské koncepty. České supermarkety jsou pořád hrozně české, přitom většina mladých lidí nežije Českem. Kolikrát měsíčně si mladá generace doma vaří svíčkovou nebo guláš?! U nás chybí řetězec, který by oslovoval lidi, kteří rádi cestují.
Inspirace evropským retailem je potřeba jak v oblasti nabídky, tak v balení. Třeba to, jak se tady balí maso (vaničky, maso je nehezky zpracované), je podle mě opravdu hrozné. Přitom kvalita samotných potravin už u nás je, zlepšilo se to. Ale není tady chuť a krása. Máme dobrou surovinu, ale jídlem se neumíme bavit.
Myslíš, že pro Čechy je pořád nejdůležitější cena?
Je pro ně důležitá, ale podle mě je problém i v tom, že samotné řetězce se bojí k nám donést lepší koncepty a produkty. Když přijdeš do Tesca v Anglii, tak je to pro nás jako Mark’s and Spencer’s, super, wow. Tesco v Česku je unylé, prodává nudné, levné produkty typu eidam za 19,90. Retaileři mají strach, že dražší, hezčí věci by si tu nikdo nekoupil. A přitom mít dobrou nabídku není o tom být drahý.
Snažíte se to v Košíku nějak zlepšit? Jak?
Ambice Košíku je k lidem dostat kvalitní, opravdové produkty, jak od místních farmářů, tak ze zahraničí. Rozhodně nerazíme filozofii, že všechno musí být české a že co je české, je dobré. V každé zemi se najde pár signature potravin, které ji charakterizují, a přesně ty chceme (především v rámci značky Authentic) přinášet, v té nejlepší kvalitě. Chceme lidem v Česku přinášet nové produkty, které neznají, a edukovat je.
Máš nějaký příklad takového produktu?
Třeba hummus. I když hummus dneska zná každý, málokdo ví, jak má opravdu chutnat, a jak ho servírovat. Hummus je dobré před servírováním rozehřát a pořádně zamíchat, aby byl hezky krémový a přidat tahini pastu. Potom už stačí rozetřít na talíř, doprostřed nalít olivový olej, podle chuti pokapat citronovou šťávou, posypat kořením zaatar nebo sladkou mletou paprikou…a máte úplně jiný zážitek!
—
Tip od Tomáše: Pečený celer
Celerovou bulvu očistíme, neloupeme. Pomažeme olivovým olejem a vmasírujeme sůl. Přidáme tymián, kousek másla a zabalíme do alobalu. Pečeme v troubě na 180°C cca 1,5 hod. Po vyndání z trouby celer necháme trochu zchládnout, nakrájíme na 1 cm plátky, které krátce osmahneme na másle. Celer pečením ztratí svoji typicky výraznou chuť, je krásně měkký, voňavý a jednoduše vynikajcí!
Autor: Tereza Reyes